"Spíš? Ne, koukám na fotbal." I takhle možná vypadala komunikace ve vašem obýváku. Fotbalové Euro dosud místo kupy gólů nabídlo spíš zívající nudu. I díky senzačnímu Islandu či Walesu je ale najednou strašně sexy.
Státeček Island čeká v létě dost možná příval turistů. Země, kde je snad více sopek než registrovaných fotbalistů, láká najednou nejen svými gejzíry. Odkud vzešli ti chlapíci, kteří dokázali vyprášit Anglii? Ti, jejichž vikingská děkovačka nahání husí kůži? ptáme se. A spojení "ostrov s 330 tisíci obyvatel" už známe nazpaměť.
Příběhy o outsiderech, kteří umí sejmout favorita, táhnou odnepaměti. "Obr do pidimužíka mydlí, domnívaje se, že vyhraje," napsal už v roce 1938 ve své písni "David a Goliáš" Voskovec s Werichem. "Když začínáš, no tak tu máš. Byl jsi velkej, já měl kuráž. A jakej byl Goliáš?"
Takových odolných Davidů ve fotbalové historii už bylo... Dánsko ovládlo Euro 1992 coby náhradník, Češi překvapili stříbrem v roce 1996, Řecko zas soupeře zaskočilo svou urputnou defenzivou na Euru 2004. "Píšeme fotbalovou historii," prohlásil tehdejší trenér mistrů Evropy Otto Rehhagel. A podobná slova nyní znějí i od Islanďanů. Na Euru ještě nepoznali porážku, sami jsou nejspíš v šoku z toho, kam se až na turnaji dostali.
Na letošním Euru se představilo celkem pět úplných nováčků, z toho dva, Island a Wales, si zahrají čtvrtfinále. A nejen ve zmíněných zemích jsou z toho paf. Co na tom, že řadu hráčů vůbec neznáme, že jména Islanďanů vlastně ani neumíme vyslovit, že jejich fotbal není ofenzivní rotačka.
Baví nás to klevetění kolem. Malé, dojemné příběhy. Jak (teď už bývalý) trenér Anglie Roy Hodgson bral 118 milionů korun ročně, zatímco jeden z koučů Islandu pracuje na "vedlejšák" jako zubař. Jak Velšané mačkali slzy už při postupu na Euro a teď kráčí k bojům o medaile. Jak se hrdý irský národ nastěhoval na stadiony a prozpíval turnajem.
"V mé éře, před 20 lety, jsme měli v zimě jeden fotbalový trénink týdně, a to ještě v malé basketbalové hale. Hrál se hlavně basketbal a házená," zavzpomínal Arnar Bill Gunnarsson, nyní technický ředitel islandské reprezentace. To vše je pasé, fotbal je v těchto dnech na Islandu sport číslo jedna.
A v neděli večer se tu běžný život smrskne do tvaru fotbalového míče. Všichni budou hltat souboj s Francií. A doufat, že pidimužík opět zmydlí obra. I díky Islandu či Walesu dostává teď šampionát ty správné grády. Tohle vám prostě nedá spát.