Brückner slaví 70. S hudbou a skoro sám (jako vždy)

Úspěšný fotbalový trenér Karel Brückner dnes slaví 70. narozeniny. Slovo slaví je však dost nadnesené. Stříbrovlasý doyen z Olomouce žádnou bujarou veselici nechystá. Zčásti proto, že je prostě takový, zčásti kvůli zdravotním komplikacím.

„Karlovi se už týden nemohu dovolat. Někde se zašil, nechce být viděn, je s rodinou, na kterou je velmi vázán. Raději se schoval před novináři, udělat s ním rozhovor by teď chtěl každý. Je to lišák, takhle to udělá vždycky," naoko se zlobí ředil olomouckého ligového klubu Jiří Kubíček. „Má prý nějaké zdravotní potíže, které souvisejí s jeho operovanou páteří. Z lékařských kruhů vím, že si v minulých dnech byl pro nějaké prášky."

Právě z Hané vyrazil Brückner k trenérským úspěchům. S tamním klubem v 90. letech válcoval pohárovou Evropu (vzpomeňte na jízdu proti Hamburku či Realu Madrid).

Pravdou je, že Brückner nikdy na slávu nebyl. „Oslavy nemám rád... Neslavím narozeniny, Vánoce, Silvestra, První máj ani odchod sovětských vojsk," říkal v době, kdy vedl českou reprezentaci a žurnalistům se tak snadno vyhýbat nemohl.

„Za týden hrajeme doma s Teplicemi, chceme mu dát dárek a zatleskat vestoje. Ale musí přijít...," říká Kubíček, který se s Brücknerem zná déle než dvacet let. A z rukávu sype bez vyzvání jednu historku za druhou.

„Když měl Karel šedesátiny, ptali se ho vlivní a bohatí lidé z Hané, co chce za dárek. Odpověděl krásnou větu: ´Zařiďte mi body, to mi bude ke štěstí stačit´," vzpomíná olomoucký ředitel.

Brückner naposledy pracoval jako konzultant českého národního týmu, nový trenér Michal Bílek ho už v roli poradce nechtěl. Před tím Brückner vedl reprezentaci Rakouska, kde však předčasně skončil. K trénování už se podle Kubíčka nevrátí. „Jemu sedí role konzultanta. Byl machr na taktiku, strategii. Trénování je už i kvůli chatrnému zdraví nejspíš pasé."

Olomoucký bafuňář má pro svého oblíbence, o němž dokáže dlouhé minuty nadšeně vyprávět, dárek - kompilaci děl vážné hudby s vánočními motivy. „Klidně to napište, Karlovi jsem to dévédéčko předem slíbil. Je to velký hudební fajnšmekr. Když neslavně skončil v Rakousku, poslal mi jednou večer sms zprávu: Sedím tu, poslouchám a všechny ty rakouský sračky jsou mi fuk´".

Foto: Robert Sedmík