Češi pořád umí fotbal, ukázala Sparta a porazila Palermo

Ono to jde! Sparta v Evropské lize ukázala, že český tým pořád dokáže porážet "velké" celky. I když italské Palermo rozhodně mezi top týmy Evropy nepatří, pořád je to nadprůměr Serie A, tudíž je rudá výhra 3:2 kvalitní a povzbuzující. Stejně jako způsob, kterým byla dosažena.   

Český fotbal potřebuje úspěchy, novou vlnu radosti. A Sparta začala svižně, sebejistě, v rytmu ofenzivního valčíku tančili především dobře hrající Václav Kadlec a Jiří Kladrubský. Oběma prospěly změny postů. Kladrubský se posunul do středu zálohy místo zraněného Vacka, Kadlec nehrál křídlo, ale těsně za hrotem Wilfriedem.

Drzost těch dvou dodala Spartě sebevědomí. Jako první krásně pálil Kladrubský, přičemž brankář Sirigu měl co dělat, aby hned na začátku nerozesmutnil mafiánský kraj. To se povedlo až Wilfriedovi, který po libovém centru Kladrubského (a předchozí výtečné individuální akci Kadlece) použil svoji nejsilnější zbraň - výskok s přesnou hlavičkou. Sparta vedla 1:0 a dost dobře bavila Letnou.

Palermo dlouho sledovalo, co bude soupeř dělat, přičemž vidělo fotbal v pohybu, narážečky, střely - vidělo zkrátka sílu. A asi si to uvědomilo.

Divný řek s píšťalkou

Poté, co další pěknou bombu vyslal Kadlec (Sirigu opět chytil), Italové zvážněli. Začali více držet míč a natěsnali se do ofenzivy. Fotbalové verše skládal především argentinský básník Javier Pastore, jenž je přesně takovým tím typem fotbalisty, kterému stačí jeden dotek s míčem, abyste viděli, jak je dokonalý a "odlišný". Jeho brilantní bomba protáhla Blažka, který ji dokázal jen vyrazit a italský veterán Massimo Maccarone, který je oprýskaný třeba i anglickou Premier League, si pochutnal na gólové dorážce.

Poločas skončil 1:1, přičemž jeho druhá polovina byla hlavně o podivné one man show bez vtipu hlavního řeckého rozhodčího Kakose, který občas pískal a dělal vesmírné věci (jako když třeba nepustil k ležícímu Wilfriedovi asi pět minut lékaře). Kouskování hry a pravidelné rozčilování pak odválo sparťanský tlak. I eleganci.

V druhé půli se snažili sparťané vyvolat zpět ofenzivního ducha, avšak dlouho jim to nešlo. Jediný, kdo v minutách nudy bavil, byl Pastore. Nejprve vyslal dokonalou nahrávkou do tutovky Hernandéze (ten pálil vedle), o chvíli později sám "udělal" dva sparťany a exkluzivní střelou vystrašil Blažka, který ji dokázal vyrazit na břevno.

A zase ti dva...

Sparta ale cítila, že soupeř, který proti ní stojí, rozhodně není výjimečný, skvělý... Naopak. A když po dlouhé době vymyslel debutující Jakub Podaný (hrál levé křídlo a rozhodně ne špatně) chytrou nahrávku na Pamiče, chorvatský bek mohl odcentrovat a přesně najít Kladrubského, koho jiného. Ten hlavou zvýšil na 2:1 a bylo zase hodně veselo.

Sparta se znovu vrátila do módu "opravdového fotbalu", orchestr dokonalosti dirigoval báječný Kladrubský a úžasný Kadlec. Osmnáctiletý sparťanský megatalent ukazoval Evropě svůj megatalent a pokud tím najel na nějakou delší vlnu, ve Spartě dlouho nevydrží. Brilantní výkon zakončil důležitou brankou na 3:1 - prosadil se důrazem, byl na správném místě.  

Ale ještě nebylo hotovo. Osm minut před koncem dokázalo Palermo snížit, chytrou patičkou dorážel před brankou Hernández. Závěrečný italský tlak trochu rozpumpoval rudá srdce, avšak nezničil je.

Sparťané se radují z cenné výhry, která jim navíc napumpovala do žil tisíce injekcí sebevědomí. Jde to. Když se chce. Škoda, že takhle v pohodě nehráli rudí proti Žilině, však víte.