Je to strašně paradoxní situace. Viktoria Plzeň jede hrát Ligu mistrů, v níž se točí velké hvězdy fotbalového "kapitalismu" a ještě větší miliony, do státu absolutistické izolace. Do státu, v němž většina fanoušků, která se přijde podívat na dnešní zápas, má stěží na chleba. Patří vůbec Bělorusko do Champions League?
Stoprocentní inflace, naprosté znehodnocení běloruského rublu, neuvěřitelně vysoké ceny potravin, celospolečenská (spíše však tichá) nespokojenost a nad ní jako Bůh, všemocný pán, Alexandr Lukašenko. Diktátorský prezident si libuje v archaickém sovětském modelu hospodaření, stát vlastní téměř 85 procent běloruské ekonomiky.
Revoluční přechod na tržní hospodářství Lukašenko tvrdošíjně odmítá. Ztratil by tak moc, která se v jeho rukou soustředí už od roku 1994. Nedávný nezávislý průzkum mezi občany sice ukázal, že běloruský diktátor má podporu jen dvaceti procent lidí, přesto loňské prosincové volby vyhrál s přehledem - a jen on sám tvrdí, že i poctivě. O falšování není pochyb.
Sport musí být skvělý!
"Když jsem nemocná, piju čaj s citronem. Na léky nemám. My v Bělorusku nežijeme, ale přežíváme," řekla v nedávném rozhovoru pro rádio Svobodná Evropa obyvatelka Běloruska Světlana Antaňyuková.
Lukašenko se ale nadále pevně drží u moci. Sám rád říká, že "dokud neumře, bude vládnout". Své politické odpůrce zavírá do vězení a velkou součástí jeho udržující propagandy je sport, který, jako jeden z mála, drží Bělorusy nad vodou. Sám prezident miluje hokej, do velkého světa KHL protlačil Dinamo Minsk, hráči v něm berou ohromující peníze, velice podobné těm největším klubům v Rusku.
Na pozadí obrovské bídy se tak zlataví vrstva vyvolených, mezi něž sportovci patří, a Lukašenko si je pečlivě hýčká - ví, že mají na veřejnost ohromný vliv. Kromě hokejistů jde právě i o populární fotbalisty BATE Borisov, kteří hrají už podruhé v historii Ligu mistrů a při jejich zápasech jim fandí celá země.
O politice nemluvíme
Lukašenko čile spolupracuje s šéfem klubu a jedním z mála soukromých podnikatelů v zemi Anatolijem Kapským. Majitel firmy BATE, která vyrábí součástky do traktorů a náklaďáků, třeba velkolepě, společně s Lukašenkem, představil projekt nového stadionu Borisova v hodnotě 20 milionů eur. Moderní stánek se dostavuje, i proto zatím hraje Borisov Ligu mistrů v Minsku.
S Lukašenkovou podporou jde samozřejmě všechno lépe, do klubu před časem přišel někdejší hvězdný útočník Mateja Kežman, jenž si v nesvobodné zemi užívá platu i postavení ohromné celebrity - další krok Lukašenka k psychologické vizi "všechno je v pohodě, podívejte, kdo tu hraje!".
A když se zeptáte superpopulárního jednatřicetiletého trenéra BATE Viktora Gončarenka na to, jaký má názor na situaci v zemi, jen se na vás usměje a řekne: "Jsem naprosto apolitická osobnost. Zajímá mě jen sport."
Sport, jenž má v Lukašenkově světě velice dobrou pozici. A slepě to respektuje i fotbalová Evropa v čele s UEFA. Možná je to škoda.
Plzeň každopádně může být ráda, že přijede, odehraje zápas (19.00, ČT4) a zase odjede.
