Mimořádná odvaha. Jen přes ni vede cesta do Ligy mistrů

Sparťané i slávisté už to vědí: v odvetách 3. předkola Ligy mistrů musí předvést mimořádný výkon. Přitom soupeři, proti kterým nastoupili, rozhodně nepatřili mezi neporazitelné mohykány evropského klubového fotbalu.

Oba pražští rivalové sice podali odlišné výkony, ale shrnutí jejich startu je skoro stejné: neúspěch v podobě proher 1:2 a 0:2. Slávisté ve Florencii ukázali, jak vypadá tým, jemuž se třesou kolena. Sparta naopak herně nezklamala, ale nedokázala proměnit šance a dělala hloupé chyby v obraně.

A co soupeři? Přiznejme si, nic extra. Určitě hratelní.

Červenobílé psycho 

Hru Panathinaikosu i Fiorentiny charakterizovaly podobné prvky: oba celky se snažily hrát uspávací fotbal a pomocí nekonečně se točících nahrávek vyvést soupeře z míry. Nebylo to ale ono - třeba takové, jak to ve svých nejlepších časech praktikovala španělská Barcelona. Držení míče pražských soupeřů málokdy vyústilo ve smrtelně rychlou, nenadálou ránu.

ČTĚTE TAKÉ: Sparta doma prohrála, Liga mistrů je daleko
                       Ustrašená Slavia podlehla 0:2 Fiorentině

Zatímco Sparta si to uvědomila a začala hrát, což bylo dobře, slávisté nepochopili, že proti nim nestojí nějaký nepřekonatelný soupeř. Navíc je srazil brzký gól, který české šampiony hned na začátku ponořil do (dříve tradičního) červenobílého „psycha". To zapříčinilo totální a nepochopitelné ofenzivní kóma.

Odvaha, to je to slovo, které se musí dokola skloňovat. V případě Slavie to bylo jednoznačné, její hře vládl strach, jako by hráči měli naděláno v trenkách. A také Sparta, ač útočila, mohla hlavně ke konci utkání ještě zvýšit obrátky. Obrana Panathinaikosu totiž rozhodně nebyla modelovým vzorem pevné defenzivy.

Jenže český rezultát je jasný. Dvě prohry, složitá práce. 

Co dál? Sparta to bude mít v divokých Aténách strašně těžké. Ale nikdo neříká, že by to nemohla dokázat. Stačí na Panathinaikos bleskově nastoupit, ničeho se nebát. Zahrát si ten nejlepší fotbal v sezoně. Vytvořit si šance - a hlavně, dát góly. Proč ne. Chce to chuť, odvahu, statečnost.

Slavia má přece jen o něco málo výhodnější pozici. Vyprodaný Eden by mohl vyburcovat tým k mimořádnému výkonu. Když se ukáže ta kombinačně schopná, chytrá Slavie, dá vzpomenout na nejlepší fáze minulé sezony, neměla by mít s Fiorentinou problém.

Nebýt konzervativní 

Jenže soudě dle prvních zápasů sezony, sešívaný tým není v ideální herní pohodě, navíc jej rozkládají podivné tahy trenéra Jarolíma - třeba mladíček Theo Gebre Selassie na postu středního záložníka ve Florencii naprosto vyhořel, stejně jako špílmachr Marek Jarolím.

Slavia musí hrát na dva útočníky, jinak se zase potopí do neidentifikovatelného herního marastu.

Její výchozí pozice není ideální, ta sparťanská ještě horší, přesto si oba kluby ještě nemusejí vybírat soupeře pro Pohár UEFA. Chce to nebát se útočit, nebýt konzervativní. Jít do toho. Pražská „S" už nemají co ztratit. 

Foto: ČTK