Tak takhle by to šlo. Fotbalový fanoušek se zase po dlouhé době bavil hrou českého týmu v evropských pohárech, o což se postarala Olomouc. Ta se proti extrémně favorizované Seville ukázala ve výborném světle a po většinu zápasu byla lepším a nebezpečnějším týmem. Kouč Václav Jílek zároveň ukázal svým kolegům, jakou taktiku je třeba zvolit pro další těžké zápasy s velikány.
Ještě před dvěma lety nastupovali ve druhé lize proti Varnsdorfu či Vlašimi, ve čtvrtek si fotbalisté Olomouce změřili síly s jedním z nejlepších klubů v Evropě. Na téměř vyprodaný Andrův stadion dorazila Sevilla, která si podle prognóz měla v pohodě zadělat na postup do základní skupiny Evropské ligy. Tak jednoznačné to ale nebylo.
Hanáci totiž nehráli žádného zanďoura, jak její protihráči předpokládali. Na rozdíl od některých klubů španělské La Ligy nenechali Houska a spol. svěřence Pabla Machína hrát, od začátku až do konce duelu praktikovali vysoký presink, často byli všude jako první.
Aktivní hrou dokázali trojnásobného šampiona Evropské ligy, jenž si dává velké cíle i letos, dokonale zaskočit. Z neutichajícího aktivního výkonu pramenil i nespočet brankových příležitostí. Kdyby Jílkovi muži alespoň jednu z nich proměnili, mohli reálně pomýšlet na postup.
Právě zakončení je snad jediná věc, kterou lze Sigmě vytknout. Jinak si ale olomoučtí zaslouží velký obdiv. Je třeba jim zatleskat a smeknout před nimi klobouk. To si uvědomili i diváci, kteří několik minut po závěrečném hvizdu zůstali na tribunách a mohutně aplaudovali. Zaslouženě.
Trenér Jílek zároveň dal svým českým kolegům jasnou nápovědu, jak se prezentovat proti klubům s mnohonásobně větším rozpočtem a hvězdnými hráči. Žádné "čekání na smrt" na vlastní polovině hřiště, nýbrž aktivní napadání a ofenzivní představení. Prohrát se totiž může, ale nesmí se tým za porážku stydět. A právě to je aktuální případ Olomouce.
Odveta v Seville je na programu 30. srpna, ještě předtím se čtvrtý celek uplynulého ročníku české nejvyšší soutěže představí v Jablonci.
