Vyřazení, konec. Plzeň pro letošek v Evropské lize dohrála. Přesto po posledním zápase nemusí truchlit. Rozloučila se výhrou 2:1 nad Lyonem a parádním výkonem, který resuscitoval starý známý tým posledních let. TATO Plzeň se líbí. TATO Plzeň má budoucnost. Velký úspěch v Evropě na ni možná teprve čeká.
Šest výher v předkolech Ligy mistrů, další pak v základní skupině Ligy mistrů nad CSKA Moskva a v odvetách Evropské ligy proti Šachtaru i Lyonu. Navíc obří zkušenosti v podobě dvojzápasů s giganty Bayernem Mnichov a Manchesterem City. Letošní plzeňská pouť Evropou se povedla.
Přinesla rekordních 336,5 milionu korun od UEFA, 17 bodů do koeficientu a zastavila se až v osmifinále Evropské ligy. Stejně jako loni, kdy skončila na lopatkách tureckého Fenerbahce. Tentokrát byl soupeř skromnější a hratelnější, přesto Západočeši na francouzský Lyon nevyzráli. Jaké byly klíčové momenty plzeňského vyřazení?
Debakl v Lyonu
Francouzský Lyon je gastronomická velmoc, vyhlášené jsou tamní klobásky, sýry i ústřice. Plzeň si zde ale vůbec nepochutnala. Po obřích chybách v defenzivě schytala nášup 1:4 a o postupu bylo předčasně rozhodnuto. Tohle bude Plzeňské hodně mrzet. Kdyby, kdyby... Ani supervýkon v odvetě senzaci nepřinesl.
Horváth na lavičce
Fotbalový důvtip a geniální levačku má Pavel Horváth neustále, ale s pohybem to není (a nikdy úplně nebylo) nejlepší. A Lyon této slabiny v úvodním zápase využil dokonale. V odvetě proto trenér Uhrin překvapil a kapitána nechal jen mezi náhradníky. V kulichu, zabalený do zimní bundy musel při pohledu na plac uznale přikyvovat.
Už není nepostradatelný. Už neplatí, že když nehraje Horváth, nehraje ani Plzeň. Jeho přesné pasy a precizní standardky sice tu a tam chyběly, mladý Slovák Patrik Hrošovský ho však zastoupil kvalitně a navíc parádně přihrál na první plzeňský gól.
Našla snad Plzeň "nového Horvátha"? Co se týče iniciál a data narození rozhodně. Hrošovský se totiž narodil stejně jako Horváth 22. dubna, jen o 17 let později. Éry "po Horváthovi" se už Plzeň nemusí děsit.
Ach, ty penalty
O víkendu proti Slovácku zklamal při penaltě Pavel Horváth, tentokrát proklínal sám sebe Stanislav Tecl. I on nastřelil pod plzeňským kotlem jen tyč. Navíc ve chvíli, kdy jeho tým drtil Lyon na maděru, vedl 2:1, a kdyby proměnil penaltu, měl by 20 minut na vstřelení gólu znamenajícího prodloužení.
Pokutový kop s tradičním podtitulem "obrovská výhoda" má tedy pro Plzeň poněkud jiný význam. "Já už na penalty moc nevěřím. To je lepší kopat trestňák z dvaceti metrů. Musíme asi říct našemu údržbářovi, aby tu pravou tyčku postavil alespoň o půl metru doprava," řekl s úsměvem zadák David Limberský.
Střelecký pech
Kolik štěstí se Šachtarem, tolik smůly s Lyonem. Tak by se dala shrnout plzeňská koncovka v posledních zápasech Evropské ligy. Zatímco na půdě Šachtaru byla Plzeň superefektivní (na střely na branku prohrála 2:10, ale celkově vyhrála 2:1), odvetný duel s Lyonem byl přesně naruby. Především ve druhém poločase střídala šance šanci, Viktoriáni zadupávali favorita do trávníku. Z deseti plzeňských střel na branku však proklouzly do sítě jen dvě. Zdá se, že nejen lež, ale i štěstí má krátké nohy.
Lyon rozhodně nebyl kvalitnější než ukrajinský Šachtar s partou brazilských žonglérů v kádru. Po Šachtaru říkal Limberský, že se cítil jako na centrifuze. Naopak Lyon povozil Plzeň jen na "řetízkáči", francouzské přednášky z efektivity a taktiky však nakonec způsobily Plzni větší bolehlav než celá centrifuga.
