Král komiků českého fotbalu nezklamal. Po závěrečném hvizdu rozhodčího velel oslavám na hřišti. Pozoroval nadšené diváky "dalekohledem", klouzal se po trávníku a do křepčení zapojil i své dvě děti. Pavel Horváth dovedl svůj tým do Ligy mistrů, přestože odveta proti Kodani (2:1) se mu nepovedla tak, jak by chtěl.
Když v 86. minutě odcházel z trávníku, zaplněný Eden mu aplaudoval vestoje. Plzeňský kapitán Pavel Horváth zvládl boj se soupeřem, s následky nedávné nemoci i s počasím.
Zajistili jste si senzační postup do Ligy mistrů, jak těžké bylo zvládnout odvetu?
Začali jsme jinak, než jsme chtěli. Byli jsme trochu zaskočení, Kodani jsme dávali až moc místa, ale naštěstí jsme dostali jen jeden gól. Po přestávce jsme začali bránit a Kodani trochu došly síly. Ale hlavně to počasí, to bylo neskutečný, Nevím, jak jste se potili vy, ale já strašně. A to nemám co potit, že jo…
V uplynulém týdnu jste byl nemocný, projevilo se to na vás nějak při zápase?
V 15. minutě jsem měl křeč do lýtka a o poločase jsem přemýšlel, že se na to vybodnu, protože jsem se cítil fakt blbě. Naštěstí se mnou v kabině trochu zacvičili, takže jsem byl schopen druhou půli alespoň odchodit. Zaplaťpánbůh se to povedlo.
Jste spokojení, že jste dokázali, že do Ligy mistrů se může dostat i jiný tým než jen Sparta a Slavia?
Při té naší cestě jsme měli štěstí, že jsme nenarazili na žádný Villarreal. Přesto jsme hráli s mužstvy, která měla být papírově lepší než my. Naštěstí jsme ve většině zápasů byli hlavně v gólových situacích o něco lepší. Nebylo to ale vůbec jednoduché.
Čeho si ceníte víc? Domácího titulu, nebo postupu do Ligy mistrů?
Pro plzeňský region je titul asi top, ale z pohledu českého fanouška znamená Liga mistrů víc. Ta prestiž je obrovská. Jenom mě teď mrzí, že už nebudu moci jezdit v úterý a ve středu do Přeštic, kde se známými koukáme v garáži na Ligu mistrů. Doufám, že nám budou fandit a že jim budu moct alespoň na dálku zamávat.
Vy jste toho jako fotbalista už hodně zažil, kam tento úspěch řadíte?
Řadím ho samozřejmě vysoko, ale tenhle zápas se mi bohužel nepovedl. Neodehrál jsem ho tak, jak bych si přál. Jenže dneska šly osobní cíle stranou. Dostat se s českým mužstvem, které nezačíná na "S", do Ligy mistrů, je neskutečné. Myslím, že to časem doceníme nejen my, ale i veřejnost.
Už ve čtvrtek se losuje Liga mistrů, kam byste rád vyrazil během základní skupiny?
Já bych teď nejradši do Plzně a lehl si. Ale vážně, fanoušci by určitě rádi Angličany a Španěly, ale já moc ne. Pro nás by byli ideální Němci nebo Italové. To je fotbal, který by nám mohl vyhovovat. Týmy, které tam jsou, nejsou celkem špatné. Věřím, že nám někoho atraktivního přidělí a že stadion bude zase plný.
Atmosféra v hledišti byla výborná. Nebyla to nakonec výhoda, že jste nehráli ve Štruncových sadech, ale v Edenu?
Ano, atmosféra byla skvělá. Pro nás nezvyklá, protože jsme se neslyšeli, špatně jsme couvali, nechali jsme jejich hráče dojít až k vápnu a pak je hrozně těžké je bránit. Zaplaťpánbůh byl stadion plný, musíme si na to prostě zvyknout.
Plzeň zažila historický úspěch, chystáte nějaké oslavy?
Na chvilku se asi někde sejdeme, dáme si dvě piva, ale nic velkého nebude. Už v pondělí nás čeká zápas se Spartou. Ta má před sebou ještě utkání s Vasluí, takže máme výhodu jednoho dne a také toho velkého úspěchu. Doufám, že nás to nakopne i do zápasu se Spartou. Času na oslavu bude ještě dost.
