Osm trenérů během osmi let. Taková škatulata měl na svědomí prezident Šachtaru Doněck Rinat Akhmetov. Dalším v pořadí byl v roce 2004 rumunský kouč Mircea Lucescu. Tušil, že si co nevidět možná sbalí svých pár švestek a zas půjde o kus dál. Ostatně, byl na to zvyklý, Jenže ouha. Střih. Současnost. Lucescu je stále v Doněcku. Na kontě má sedm ukrajinských titulů, pět domácích pohárů a triumf v Poháru UEFA. Letos by navíc rád se svým týmem vyhrál Evropskou ligu. Nejdřív ale musí odstranit z cesty za slávou Viktorii Plzeň.
Je trenérský pracant, pedant a puntíčkář. Fotbalem žije od rána až do večera a totéž vyžaduje od svých svěřenců. I před dnešní odvetou vyřazovací fáze Evropské ligy proti Plzni, s níž Šachtar před týdnem remizoval 1:1. Ćeská rovnice postupu je pro dnešek tedy jasná: výhra či remíza se vstřeleným gólem.
Lucescu byl cílevědomý vždy. Rád a hodně studoval. Už v mládí ovládal plynule šest jazyků: rodnou rumunštinu, angličtinu, španělštinu, portugalštinu, turečtinu a francouzštinu, k nim časem přibyla i italština a ruština. V hlavě má také kupu informací o různých hráčích. "Horvátha znám osobně ze zápasů, když hrál za Galatasaray, kam přestoupil ze Sportingu Lisabon. Pamatuji si ho také z turnaje Copa del Sol. Jeho herní projev mě nadchnul," sypal z rukávu Lucescu.
Není divu, že i hru Plzně má do puntíku přečtenou. "Nesmíme Plzni umožňovat chodit do rychlých protiútoků a zahrávat standardní situace. V tom je jejich síla. V Plzni jsme při standardní situaci udělali dětinskou chybu a dovolili Plzni skórovat, aniž by předtím měla jedinou šanci," vzpomínal trenér Hübschmana a spol. na úvodní duel ve Štruncových sadech.
Všudypřítomné trofeje a operace
Na některé části svého života by však osmašedesátiletý Lucescu nejraději zapomněl. V roce 1977 pobýval v rumunské Bukurešti, když město postihlo silné zemětřesení. Zemřelo téměř 1500 lidí, domy se srovnaly se zemí... A Lucescova manželka Nelly se rozhodla odstěhovat rodinu na venkov. Lucescu tedy opustil svou tehdejší práci v Dinamu Bukurešt a vzal zavděk trénováním třetiligového rumunského klubu Corvinul Hunedoara.
Po angažmá u rumunské reprezentace (dovedl ji na Euro 1984) se vrátil zpátky do Dinama, s nímž v roce 1990 získal mistrovský titul. Následovalo putování po několika italských klubech a přesun do tureckého Istanbulu, kde nejprve s Galatasarayem a o rok později s Besiktasem opět zvedl nad hlavu pohár pro mistra ligy.
Poté už přišlo osudové spojení s ukrajinským Šachtarem Doněck a spolu s ním i kolonie trofejí. Paradoxně po tom největším úspěchu, zisku Poháru UEFA v květnu 2009, přišla pro kouče Lucesca i největší rána. Srdeční infarkt a operace.
Před dvěma lety ležel Lucescu na operačním sále znova, tentokrát měl těžkou autonehodu, zlomil si několik žeber a způsobil si vnitřní krvácení v oblasti hrudníku. Opět měl po ruce kvalitní lékaře a pořádné štěstí.
V závětří revoluce
V jeho podporu doufá i v dnešní odvetě s Plzní. Na Viktoriány se Lucescova parta soustředila celý uplynulý týden. Start ukrajinské ligy (a šlágr mezi Dynamem Kyjev a Šachtarem) byl totiž kvůli nepokojům a revoluci v zemi zrušen. Z toho Lucescu nebyl zrovna nadšený.
"Chtěli jsme v Kyjevě hrát. Vždyť je to jen sport, tak nevidím žádný problém. Mohlo to pomoci stabilizovat situaci a přimět lidi, aby mysleli také na něco jiného. Třeba právě fotbal," míní Lucescu. Muž, jehož život je napěchovaný dobrodružstvím. To by nemělo chybět ani v dnešním duelu Šachtaru s Plzní (od 19 hodin SEČ).
