Blíží se nesmlouvavá vřava na dvou bojištích. Vítěz může uchvátit celý, fotbalem posedlý Pyrenejský poloostrov. Madridští rivalové, Atlético a Real, si to na ostří nože rozdají jak ve španělské soutěži, tak v lisabonském finále Ligy mistrů. Mohou brát vše i vůbec nic. Tahle bitva bude mít obrovské grády.
Ve španělské Primera Division jsou karty rozdané jasně. Trumfy drží nečekaně v rukou Atlético, které tři kola před koncem drží nadějný náskok jak nad Realem, tak nad katalánskou Barcelonou. Bude se bojovat do posledního kola, kde tým Diega Simeoneho narazí na loňské šampiony z Barcelony. Jenže nemusí jít jen o tyto dva celky, zaváhání může využít číhající Real, jenž má zápas k dobru.
V Lize mistrů však půjde o úplně jiný souboj. Bílý balet i Los Indios budou na stejné startovní čáře, oba kluby se nemusí na nikoho ohlížet. On-line deník TÝDEN.CZ vybral pět důvodů, proč se ryze madridské finále vyplatí sledovat.
To nejlepší pro fotbal
Zapomeňte na mnichovskou "házenou" a londýnský "autobus" v pokutovém území. Do očí bijící nuda už nehrozí. Fanoušci Bayernu a Chelsea prominou, ale taktika Pepa Guardioly a Josého Mourinha semifinálovým kláním ostře sledované Lize mistrů zrovna tu nejlepší reklamu neudělala. Boj Atlética s Realem slibuje úplně jinou, mnohem ofenzivnější podívanou.
Boj na dvou frontách
Oba týmy si nemohou dovolit to, co londýnská Chelsea. Tedy vsadit vše na jednou soutěž, v případě Londýňanů na Ligu mistrů (ač paradoxně lépe dopadli v lize). Fináloví sokové spolu bojují o titul také ve španělské lize. Atlético neopustí od snové vidiny 10. ligového titulu, slovo "vzdát" zase v pyšném Realu neznají. Může se stát, že každý bude brát po jednom titulu. A nebo jeden tým zůstane v slzách, zatímco se ve druhé části španělské metropole bude slavit velkolepý double (v případě Realu dokonce treble). Letos se oba celky střetly čtyřikrát. Zatímco v ligových duelech vyšlo s výhrou a remízou lépe Atlético, semifinále španělského poháru opanoval Real. V dvojzápasu pokořil soky jasným poměrem 5:0 a nakonec se radoval z celkového vítězství.
Jánošíci v. miliardáři
Tyhle příběhy nikdy neomrzí. Jedni z účastí ve finále vůbec nepočítali, druzí o něj usilují každoročně. Jenže právě Real čeká na finále už dlouhých dvanáct let, což je vzhledem ke každoročním investicím do kádru synonymem fotbalové deprese. Desátý titul v Lize mistrů je v očích hrdých fanoušků fotbalových boháčů povinností. Naopak Atlético žije svou fotbalovou pohádku. "Musím poděkovat matkám našich hráčů, protože porodily sny, které mají obrovskou koule," prohlásil v emocích trenér Atlética Diego Simeone. Ekonomicky nestabilní tým sžírají obří dluhy, jenom úspěch by mohl udržet stávající kádr víceméně pohromadě. A to je také motivace jako hrom.
Mladá krev proti staré škole
Nikdo už nebere Diega Simeoneho, argentinského manažera Atlética, jako trenérského cucáka. Ve čtyřiačtyřiceti letech má za sebou dva argentinské tituly, se svým nynějším týmem vyhrál španělský pohár, Evropskou ligu i Superpohár UEFA. Úctyhodný začátek kariéry. Jenže proti němu stojí božský Carletto. Ancelotti platí za jednoho z nejuznávanějších trenérů současnosti, kdyby chtěl, už nikomu nemusí nic dokazovat. Jenže on chce dál vítězit. Tým individualit složil v libozvučný orchestr, jenž už letos několikrát zahrál fanouškům fotbalovou Ódu na radost. Třetí pohár pro vítěze Ligy mistrů by se mu do jeho vitríny úspěchů jistě hodil.
Skoro doma
Žádné daleké trmácení, jiná kultura, spousta neutrálních fanoušků. Finálové dějiště je pro oba celky stejně vzdálené, cesta z Madridu do Lisabonu trvá slabou hodinku letadlem. Fanoušci se nemusí trmácet do Moskvy, Istanbulu, nikam za moře, zůstanou na svém poloostrově. Můžete si vsadit na to, že krásný stadion Estádio da Luz z drtivé většiny zaplní právě španělští fandové. Jen jedni ale pojedou domů s úsměvem na rtech, jako opravdoví "Slavíci" z Madridu.
