Smutek. Statečná Plzeň vypadla se Schalke v prodloužení

Mohl to být velký příběh, bohužel nebyl. Statečná a o "hloupého" Marka Bakoše oslabená Plzeň dokázala se Schalke v Evropské lize v posledních minutách senzačně vyrovnat na 1:1 a dostat zápas do prodloužení. V něm ale byla pod ohromným tlakem a nakonec dvakrát inkasovala. Prohrála 1:3. A vypadla. Se ctí.

Pro Plzeň začal zápas nejhorším možným způsobem - hned zpočátku (8. minuta) inkasovala gól. Vstřelil jej Klaas Jan Huntelaar, kdo jiný. Mladík Julian Draxler dostal ve středu pole zbytečně moc prostoru, vystřelil, Marek Čech vyrazil a číhající lovec Huntelaar dorazil.

Plzeň prohrávala 0:1, což bylo z jedné strany vlastně úplně jedno - i tak musela dát gól, který by v tu chvíli znamenal prodloužení. Z druhé strany branka zanechala uvnitř českého týmu psychické stopy - Viktoria se dlouho hledala, naopak hráči Schalke často dostávali luxusní porce prostoru.

Škoda šancí...

Trvalo to asi dvacet minut, než si český tým uvědomil, kým je, a začal hrát útočně. V první půli měl tři dobré příležitosti, nad jejichž řešením mohli sami plzeňští fotbalisté kroutit hlavou. A dávat si otázky, na které na hřišti nedokázali odpovědět.

Případ jedna: Proč Marek Bakoš, který unikal po levém křídle, zbytečně a špatně vystřelil, místo toho, aby nahrál na druhou stranu úplně volnému Petrželovi, který by byl sám před brankářem?

Případ dvě: Jak je možné že Daniel Kolář, v tutové šanci, dva metry před brankou, trefí po pěkném Petrželově centru jen vnější tyčku? Tohle se musí dávat.

A případ tři: Proč Bakoš neprezentuje svojí nejlepší schopnost, zabijácké zakončení, zrovna ve chvíli, kdy má u malého vápna míč, ale je strašně pomalý a přichází o něj?

Efektivita dělá velké týmy. A Plzeň v první půli, stejně jako v domácím zápase, zrazovala. Přesto se její hráči opět přesvědčili, že Schalke rozhodně není soupeř nepřekonatelný, ba naopak - v defenzivě velice zranitelný, místy chaotický.

Jenže místo toho, aby Plzeň ve druhé půli soupeře ještě více zmáčkla, zradil jí špatně hrající Bakoš. Jednoznačně nejhorší hráč utkání, který kromě zmíněných šancí zkazil spoustu balónů a nadělal spoustu chyb, korunoval svojí fotbalovou tragikomedii klukovskou červenou kartou - před zraky rozhodčího oplácel Papadopulosovi jeho faul, dal mu nepochopitelně ránu loktem a šel zaslouženě ven.

Plzeňští mohli být dvojnásobně nasupení na svého slovenského nezbedu, jelikož v tu chvíli šli zrovna tři na dva, do velice slibné šance. Následný pohled na trenéra Pavla Vrbu, který jen dokola kroutil hlavou a ztěžka vydýchával úlet svého hráče, hovořil za vše…

Senzace a smutek

Trvalo to dlouho, než Plzeň procitla ze šoku. Z druhé strany - nesložila zbraně. Ze Schalke cítila určitý strach. Hráči německého týmu hráli opatrně, s respektem. Měli sice dvě velké šance - Raúl ani Huntelaar nedali  - ale i tak si často přihrávali vzadu, okatě čekali na konec. Jenže místo něj přišel protiútok Plzně, Hora centroval ze strany, míč srazil Ďuriš k přibíhajícímu Rajtoralovi a ten senzačně vyrovnal!

Jelikož první zápas skončil rovněž 1:1, přišlo prodloužení, v němž Schalke přeci jen, logicky, oslabenou Plzeň mačkalo. Jenže střelu Huntelaara skvěle chytil Čech, Baumjohann o chvíli později střílel nad branku. Pak přišla pro Plzeň další pohroma - zranil se Václav Procházka, přičemž trenér Vrba už neměl možnost střídání. Vrátil se asi za pět minut, ale bylo vidět, že skoro nemůže došlápnout na pravou nohu. Přesto bojoval. Jako všichni hráči Plzně.

Schalke pevně zamknulo soupeře, obrovskou šanci měl Matip, skvěle střílel Obasi (těsně vedle)…  Až na začátku druhého prodloužení odcentroval Obasi na Huntelaara a nizozemský zabiják dal druhý gól v zápase. V těch chvílích mohla Plzeň ještě jednou, naposledy, spílat hlupákovi dne Markovi Bakošovi. V deseti už se na nic nezmohla. Nakonec dostala od Huntelaara ještě třetí gól. A vypadla. 

Za čtvrteční statečnost, ale i za celou pohárovou sezonu, si však zaslouží hluboké smeknutí klobouku i všech dalších věcí. Český fotbal má být na co pyšný.