Evropská liga
Sparta vykopla český míč z hnoje zpět do světa respektu
25.02.2011 08:00 Analýza
Bravo, Sparto! Pouze pochvaly, lichotky a prokleté otázky, proč se fotbal nehraje jen pětaosmdesát minut, míří k českému mistrovi po jeho dvojzápasu Evropské fotbalové ligy s Liverpoolem (0:0 a 0:1).
Mělo to několik fází. Po losu se česká fotbalová veřejnost především modlila, aby Sparta neudělala ostudu. Po prvním domácím zápase živila velký, avšak stále nepříliš reálný sen o postupu. A když skončila odveta, všichni jen šokovaně stojí, kroutí hlavou a musejí konstatovat: Ta Sparta to fakt mohla dokázat.
Anfield Road dlouho nebyl tak ticho. Malinký český soupeř, který měl být nevýrazným hrbolkem v evropské cestě Liverpoolu, vlastním odhodláním a sebevědomím stvořil kopec, jehož nečekanou výšku měly problém urazit i ty největší hvězdy.
Sparta v Anglii ukázala prakticky nezměněnou hru. I na Anfieldu byla aktivní, snažila se hrát, prvních dvacet minut soupeře k ničemu nepustila. Výborně pracovali střední záložníci Abena, Matějovský a Vacek, vepředu se statečně bil Kweuke, okamžiky fotbalové geniality zaznamenával Kadlec. Ale hlavně - naprosto skvěle, jako vždy, řídil obranu Tomáš Řepka.
Zase byl doruda rozžhavený, zase ho to strašně bavilo, chvíli se dokonce "hádal" s legendární Kop tribunou, aby jako pointu vzájemného konfliktu ukázal nepříliš intelektuální gesto. Ale bylo cítit, jako moc je ve svém živlu. I když to jednou přehnal.
Gól smrti střídá děkování
Spartu může mrzet, že neproměnila některé ze svých pološancí. Tu největší měl Marek Matějovský, jenž jakoby zkopíroval smůlu z prvního utkání - opět mu z křídla nahrál Kušnír, ale Matějovský opět ve skvělé pozici z pár metrů netrefil ideálně míč.
Škoda poslední dvacetiminutovky, kdy nevýrazný Liverpool začal konečně trochu hrát. Sparta pak dobrovolně přistoupila na status bránícího týmu, přičemž odkopla do autu aktivitu, kterou soupeře trápila. Možná za to mohlo i trochu kostrbaté střídání trenéra Chovance. Místo záložníka Abeny poslal hrát útočníka Pekharta, čímž trochu rozmělnil zahuštěný střed pole.
A ze všech těch následujících anglických náznaků a střel vznikl pět minut před koncem roh - a jediní dva liverpoolští hráči, kteří byli vidět a hráli skutečně dobře, zařídili gól "smrti" - Raul Meireles našel hlavu Dirka Kuijta. 1:0. Konec. Smutek.
"Hoši, děkujem!" ozývalo se ještě dlouho Anfieldem od skvělých a hlučných fanoušků. Zaslouženě. Zklamání již brzy přebije energie, která může být pro sparťany zásadním impulsem v honu za titulem.
Sparta se líbí. Expertům, fanouškům i sama sobě. Škoda jen té trapné ostudy s falešnými dresy a jejím neustálým mimofotbalovým přiživováním pomocí odvolání, prohlášení a prohlášení o odvolání... Pak by byli letenští ještě sympatičtější.
V Evropě však díky Spartě český fotbal po delší době konečně vystrčil kopačky se žumpy, v níž byl namočený po vyřazování od všech těch Bělorusů, Kypřanů, ale i Slováků... Český mistr hrál vyrovnaný zápas s Liverpoolem, což je neocenitelná reklama. A konkrétně na ostrovech si díky statečnosti rudých budou tuzemské kopané zase o něco víc vážit.
A to je přece hezké, ne? I přesto, že se rudý sen nakonec nestal růžovým probuzením do reality...
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.