Dokázali to. Sparťané po 32 letech postoupili do čtvrtfinále Evropské ligy. Nebyl to ale ledajaký zápas, který je posunul v prestižní soutěži mezi vybranou osmičku mezi takové velikány jakými jsou Liverpool či Dortmund. Vyhráli totiž 3:0 na půdě italského Lazia, kterému šlo o hodně a souboj s Pražany byl pro něj klíčový. Nebylo proto divu, že fotbalisté i členové realizačního týmu Sparty mluvili o splněném snu.
Přitom italský klub měl o velkou motivaci postaráno. Překonání Sparty bylo pro hráče Lazia jedinou šancí na záchranu sezony a poslední reálnou možností, jak se porvat o účast v Lize mistrů, do níž se kvalifikuje vítěz EL. Namísto toho museli skousnout trpké loučení s Evropou, když už v poločase prohrávali s nadšeně hrajícím soupeřem 0:3. S plynoucím časem se na ně snášel od fanoušků pískot a namísto očekávaného úspěchu se na ně snášela zloba ze všech stran.
Naprostá euforie
Na druhé straně ale panovaly naprosto jiné pocity. "Sice mám nějaké tituly, ale tohle je jednoznačně můj největší úspěch! Navíc tohle je i historický počin pro Spartu," rozplýval se brankář David Bičík, který svým bezchybným výkonem přispěl velkou měrou k postupu. "Ale ještě nám to pořádně nedochází, čeho jsme dosáhli. Jsme vyplašení z toho, že se nám to povedlo," dodala brankářská jednička.
Radost měl i trenér Zdeněk Ščasný. "Prožíváme nádherné pocity. K tomu asi nemohu více dodat. Zápas vyhráli především hráči, ale taktika také sehrála určitou roli," pochvaloval si na klubových stránkách."S přibývajícím časem jsme si věřili více a více, hlavně protože jsme hráli dobře," uvedl mezinárodně zkušený kouč ke hře svých svěřenců. Nebál se čtvrteční úspěch dokonce označit za nejpovedenější utkání své kariéry.
Přiznal, že o takovém výsledku se mu před úvodním hvizdem ani nezdálo. I proto o něm mluví v takových superlativech. "Ve snu by mě něco takového nenapadlo. V žádném případě to oni nepodcenili nebo nevypustili, ale nevyužili první šanci a nám se potom povedl úvodní poločas," popsal Ščasný vývoj utkání. "Vyšly nám skvěle všechny brejkové situace," dodal trenér k tomu, že Sparta třikrát udeřila v době, kdy se především bránila domácím útočným akcím.
Jako Kincl
Už před dvojzápasem s Laziem si Ladislav Krejčí přál, aby se vepsal do střeleckých statistik. A aby se mu povedla třeba vsítit rozhodující branka. Chtěl tak napodobit kanonýra Marka Kincla, který rozhodl o postupu přes Lazio v základní skupině Ligy mistrů v roce 2003. "Říkal jsem si, že by to bylo hezké. Povedlo se mi to, tak teď jsme si ty role trošku obrátili. Určitě to bude jeden z těch gólů, který si budu pamatovat celý život," uvedl záložník Sparty, který si navíc připsal i přihrávku na první gól Bořka Dočkala.
"Moc si toho vážím, že se mi povedlo tým podpořit brankou i asistencí. Myslím si, že to byl jeden z mých nejhezčích zápasů, co jsem kdy odehrál," rozplýval se nad svým výkonem. "Jak jsem přebíral balon od Juldy (Lukáše Juliše), hned jsem věděl, že budu střílet na zadní tyč. Ale řekl jsem si, že nebudu dávat ránu, aby to neodlétlo. Když jsem pak viděl, jak se míč stáčí od gólmana a že to jde přesně k tyči, věděl jsem, že to tam padne," popsal svou trefu, která navázala o dvě minuty později na úvodní Dočkalův gól z desáté minuty.
Strašák CSKA
Hlavní pro vývoj utkání bylo brzy neinkasovat poté, co se ujali rychle vedení. Letenští měli totiž ještě v živé paměti, jak na podzim ztratili dvoubrankový náskok s CSKA Moskva, což je ve výsledku připravilo o postup do závěrečného předkola Ligy mistrů. "Jsem dost zkušený, abych věděl, jak je snadné dostat dva tři góly. Takže jistotu, že postupujeme, jsem měl až se závěrečným hvizdem," řekl Bičík.
"CSKA v nás bude ještě hodně dlouho, protože jsme ve 20. minutě vedli 2:0 a pak jsme vypadli. Proto vím, že nemá smysl uvažovat v 70. minutě nad tím, že je hotovo. Takže ruce nahoru letěly opravdu až s posledním zapískáním rozhodčího," ještě jednou ujistil Bičík o tom, že sparťané neztráceli během devadesáti minut koncentraci ani za vysokého vedení.
I Krejčí se bál, že by s tím Lazio mohlo ještě něco udělat. "Poločasová přestávka probíhala v tom duchu, že pokud jsme byli my za poločas schopní dát tři branky Laziu, jsou toho schopní i oni nám. Pořád jsme se ujišťovali o tom, abychom nic nepodcenili a hráli stejně. Měli jsme z toho velký respekt," dodal k myšlení hostujících hráčů v druhém poločase, který se hlavně v jeho druhé části spíše dohrával z povinnosti a ani Italové se už příliš nikam nehnali.
