Švento bude hrát (skoro) zadarmo. Ale rád

Když se slávistický záložník Dušan Švento zastavil u novinářů, trenér Karel Jarolím už stál mezi dveřmi a chtěl odejít. Jenže ve chvíli, kdy spatřil ochotného svěřence, bryskně zvolal na hlouček žurnalistů: „Ale no tak pánové, on musí do práce." Za pár minut totiž začínal trénink na čtvrteční zápas Poháru UEFA, ve kterém se Slavia utká se Žilinou. Švento se ale nenechal zviklat.

Možná největší hvězda Slavie začala mluvit nejdříve v klasicky frázovitém fotbalovém duchu - „Na Žilinu určitě bude platit naše tradiční kombinační hra," nebo „oba týmy budou chtít vyhrát, protože nic jiného jim ani nezbývá."

ČTĚTE TAKÉ: Hygienický boháč si v Žilině plní sen. Co na to Slavia?

Když se ovšem Švento hlouběji ponořil do rozboru krajanů, vzpomněl, jak moc těžké myšlenky ho tu provázely před více než rokem. „Najednou jsem si sedl na tribunu a musel si začít zvykat na to, že to takhle bude strašně dlouho," vzpomínal na těžké zranění, které jej tenkrát nepustilo do 2. předkola Ligy mistrů. Ba co víc, téměř do celé sezony.

ČTĚTE TAKÉ: Zahraniční bookmakeři Slavii v Žilině příliš nevěří

Teď je ve své rodné zemi jako plnohodnotný hráč, připraven zkomplikovat soupeři situaci, vyřadit jej ze hry o postup. „Mám smíšené pocity, je to takové zvláštní," namířil k žilinské konfrontaci. Strach z fanoušků, kteří by mohli dát najevo nevraživost kvůli tomu, že slovenský reprezentant hraje za český tým, ale nemá. „Spíše by mě to mrzelo. Nějaká nadávka vždycky padne, ale snad se to nějak moc nevyhrotí."

Lístky pro kamarády zaplatil Švento ze svého

Švento má domov v Ružomberoku, městě vzdáleném přibližně 70 kilometrů od Žiliny. „Samozřejmě, přijede hrozně lidí, které mám rád, celá má rodina," zasnil se. „Ale lístky jsem jim musel koupit sám, nikomu jsem neříkal. Jinak by to ani nešlo. Jeden stál asi 600 korun," zazářil a s širokým úsměvem dodal: „Tenhle zápas vlastně hraji skoro zadarmo. Ale ne, vážně, jsou to lidi, které mám rád, udělal bych pro ně cokoliv a tohle je to nejmenší."

Slovenský sympaťák se vymyká fotbalovému stereotypu - studuje vysokou školu, jeho myšlenky mají hlavu a patu. A je věřící. „Určitě se pomodlím. Za výhru."

Foto: Robert Sedmík