Bez peněz do Ligy mistrů nelez. Tohle přenesené rčení obrátila naruby fotbalová Plzeň, která s nesrovnatelně nižším rozpočtem postoupila do soutěže evropských velkoklubů. Ukázala, že výmluvám na neměřitelnost finančního zázemí - tudíž i sportovních výsledků - v Česku definitivně odzvonilo.
Po fotbalové stránce Plzeň ukazuje v české lize dlouhodobě zdaleka nejvyšší kvalitu, ale rozpočtem 80 až 100 milionů korun se řadí do průměru. I když to nechce říct trenér Pavel Vrba naplno, Plzeň osvítila ostatním českým klubům cestu.
I Spartě, která se k této roli vždycky samozvaně hlásila a její vůdčí postavení bylo po fotbalové generace považováno za neměnné dogma. Ta doba zřejmě skončila. Plzeň ukázala, že i s menšími prostředky se dá postavit tým schopný dojít do Ligy mistrů. Je to věc přístupu vedení, trenérů a hráčů a vzájemné symbiózy těchto přístupů.
"Útočný moderní fotbal může hrát i tým, jako je Plzeň. Když někdo slyší, že se dostal do Ligy mistrů tým s rozpočtem 100 milionů korun, klepe si na čelo. Nechci říct, že je to poučení pro další česká mužstva, ale nějaký návod to určitě je. Mělo by to na ně působit jako vzpruha," naznačil Vrba.
V pozadí současné plzeňské euforie je olomoucký podnikatel Tomáš Paclík, který vstoupil do klubu teprve před rokem. Okamžitě do něj napumpoval 80 milionů z vlastní kapsy, Plzeň byla po krk zadlužená a stála před krachem. Situace nebyla zdaleka nepodobná té, kterou si v minulé sezoně prošla třeba Slavia.
Paclík mimo jiné zaplatil dluhy hráčům. Ti se odvděčili okamžitě, když vyhráli na Spartě a odstartovali tak jízdu, která dospěla na ligový trůn a do Ligy mistrů. To vše za jediný rok. Mistrovský titul také přiměl město Plzeň jako majitele otřesného stadionu ve Štruncových sadech k jeho zásadní rekonstrukci, která právě probíhá.
Zásadní událost pro Plzeň nastala ale už v roce 2008, kdy předchozí majitel klubu, nyní nezvěstný podnikatel Miroslav Kříž, přivedl k týmu trenéra Pavla Vrbu. Ten o sezonu dříve získal na Slovensku titul s Žilinou, jako asistent byl i u titulu Baníku Ostrava v roce 2004.
Plzeň pod ním téměř okamžitě začala hrát atraktivní fotbal. První rok byl sice ještě plný remíz, ale ten další už vyvrcholil ziskem domácího poháru. Vrba vybudoval tým kolem inteligentního záložníka Pavla Horvátha, kterého ze Sparty vyhnali fanoušci.
Horváth v pokročilém fotbalovém věku i s přibývajícími kily jako by nechtěl herně zestárnout. Vrba mu ušil tým na míru, když okolo něj postavil rychlostní a technické typy. Herní styl Plzně byl na světě. Paradoxně si vybíral často hráče nepotřebné na Spartě. Koláře, Limberského, Petrželu, dnes české reprezentanty.
"Nechci říct, že ve Spartě se pracuje s hráči špatně. Jenom jsem spokojen, jakou práci u nás Pavel Vrba odvádí," zní výrok plzeňského manažera Adolfa Šádka, který naznačuje mnohé.
Provinční Plzeň povstala z bahna a během neuvěřitelně krátké doby přelétla výkonnostně i manažersky všechny české kluby, včetně Sparty, s mnohem bohatším zázemím.
Dnes může své know-how vyučovat. Západočeši přišli na jediný účinný způsob, jak se dá v Česku dělat fotbal na přijatelné evropské úrovni. Už nelze tvrdit, že to nejde. Všechno ostatní jsou výmluvy.
