Podivným přátelským zápasem s Maltou uzavřel český fotbal sezonu 2008/2009. Sezonu, v níž pokračuje ústup, vyklízení, odcházení. Sezonu, která má být do budoucna především varujícím strašákem. I když - najdou se i pozitiva.
On-line deník TÝDEN se pokusil najít pět zásadních vzkazů, které uplynulý fotbalový ročník přinesl. Ať už ve sféře „ligové", mezinárodní či bafuňářské.
LIGA: OBRAZ, KTERÝ NIKDO NEKOUPÍ
Je zbytečné spouštět dokola ony zažité floskule, že české lize schází peníze, tím pádem kvalita - tím pádem diváci. Obraz nejvyšší soutěže zkrátka nepatří mezi umělecké skvosty, v galeriích by zaplul maximálně tak do sekce svérázných kýčů. Jednooká Slavia, slepá Sparta... V Evropě bezzubé srnky, na nichž si smlsává kdekdo. Vlastně všichni.
Z fotbalového šera přesto prosvítají dílčí světýlka optimismu. Třeba novotou zářící a diváky lákající Eden. Nebo skutečnost, že české kluby jsou stále schopny vychovávat talenty, které následně zpeněží (slávista Necid, naposled zlínský Čelůstka...). Snad to časem přinese i kvalitativní změny. Zatím je česká fotbalová tráva většinou útrpným svědkem nešikovnosti.
REPREZENTACE V ČASECH BAHENNÍCH
Jediné pozitivum ležící v hlavě českého fotbalového fanouška, spíše však ironický fakt, je skutečnost, že česká reprezentace ještě "alespoň žije" v boji o Jižní Afriku, kde se za rok uskuteční mistrovství světa. Kvalifikační skupina, po vylosování pohodová brnkačka, se vinou opravdu špatných výkonů národního týmu změnila v notami zmatenou sonátu.
Situace je kritická, postup do baráže z druhého místa by byl vítězstvím. Reprezentaci trápí disciplinární rozloženost, šest hráčů je v „alkoholovém" trestu. Dočasný trenér František Straka chtěl oživit tým mládím, ale hubená přátelská výhra 1:0 nad strašně slabou Maltou mu ukázala všelicos, ale nikoliv správnost jeho cesty.
NESCHOPNÁ VLÁDNOUCÍ PARALÝZA
Chyba za chybou. Trapas za trapasem. Komedie, rozhádanost, hloupost. Současné fotbalové vedení, v jehož čele stojí Pavel Mokrý (ale hlavně nesmrtelný místopředseda Jaroslav Vacek), ztratilo postupem času kredit a důvěryhodnost - pokud tedy vůbec tyhle věci někdy mělo. Výkonný výbor se stal vrahem českého fotbalu.
To on nebyl před rokem schopen vybrat plnohodnotného reprezentačního trenéra, zvolil amatérskou nedozrálost v podobě paranoidního Petra Rady, jenž pak šel neúspěch za neúspěchem. Logicky. Navíc finance svazu jsou neprůhledné, český fotbal čeká pořádně krušné období. Snad u toho nebude nikdo (či alespoň většina) současné vládnoucí paralýzy.
VÁLKA S CHULIGÁNY: DÍLČÍ ÚSPĚCHY, VYHRANÉ BITVY
Je to lepší, než jsme doufali. Jediné mírné pozitivum fotbalové vlády je celkem úspěšný boj s fotbalovými chuligány. I když za ním stojí především bezpečnostní manažer svazu Miroslav Platil a také kluby, které v komplexu nenechaly nic náhodě.
S policejní reformou odešli muži zákona ze stadionů a jediný velký problém byl vlastně jen v prvním jarním kole v Brně. Jinak Slavia dokázala na svém rizikovém a nechráněném Edenu pomocí přísných kontrol uhlídat rowdies Sparty i Ostravy, úspěchy slavili i na dalších stadionech. A to i třeba pomocí verbální represe: když na Letné řval při zápase s Jabloncem kotel obligátní „Jude Slavie", ostatní tribuny začaly pískat a skandovat: „Držte huby! Sparta, Sparta!" Skvělé a hodné hromadného následování.
LEPŠÍ ČASY? ZATÍM NE, ASI
Skončený fotbalový ročník svým sdělením neodehnal mračna, jež pokrývají fotbalovou krajinu. Reprezentace to bude mít hrozně těžké, navíc Strakův experiment ukázal, že tak nějak není kde brát (a ligoví mladíci jako Kadlec, Chramosta či Čelůstka ještě nemají zkušenosti ani schopnosti). Omilostnění hříšníků, ač by to bylo slabošské gesto, je jedinou možností pro udržení naděje na Afriku.
Svaz čeká velká transformace, po čtyřech letech se změní fotbalová vláda. Pokud nastoupí do čela Ivan Hašek, bude mít svoji spasitelskou úlohu moc složitou. I on sám dobře ví, že přetvoření českého fotbalu nepřijde za den, že ho čeká dlouhá cesta. Stejně tak dalšího kandidáta Luďka Vinše.
A klubový fotbal? Tam se nedá čekat nic převratného. Sparta už avizovala další kolo přestupů a změn, plánuje vklínit nůž do slávistické hegemonie. Ale do Ligy mistrů vede pro letenské cesta klikatá, složitá - cesta přes evropské velkokluby, které je čekají v předkole. Slavia má naději větší, je nasazená, ale její pohárová forma (či spíše „neforma") v uplynulém ročníku předestírá, že by klidně mohla vypadnout třeba... třeba s islandským Hafnarfjardarem. Proč ne, když slávisty na podzim pořádně trápila i podprůměrná rumunská Vaslui...
Foto: Robert Sedmík
