Krize Sparty
Arrivederci, Stramaccioni? Ještě ne, ale tolerance už mizí

Čtyři vítězství, jen devět vstřelených gólů, průběžné šesté místo. Před startem ročníku fotbalové ligy se počítalo s tím, že start nové sparťanské éry může přinést problémy, jejichž řešení bude vyžadovat čas, podobně chabou bilanci přesto však asi neočekával nikdo. K ligovému trápení navíc ještě přičtěme okamžitý konec v pohárové Evropě. Po nedělní prohře s Plzní tak ztráta na vedoucí Západočechy vzrostla na propastných patnáct bodů. Tradiční titulové ambice jsou tak zřejmě nenávratně pryč, Pražané přitom paradoxně odehráli možná nejlepší zápas sezony.

Gól ale zase nedali. Vlastně ano. Jenže Ben Chaimova dorážka z dvaaosmdesáté minuty nakonec pro ofsajd platit nemohla. Moment vyvolal spoustu emocí, izraelské křídlo s přehledem uklidilo do sítě bombu Václava Kadlece z dálky, kterou zastavila tyč. Pomezní arbitr Kříž nechal Ben Chaima balon zpracovat, poslat jej k tyči i začít se krátce radovat. Nejprve dokonce udělal i pár kroků směrem k půlce na znamení, že branka byla regulérní.

Až potom se náhle zastavil a zvedl praporek. Hejno rozzlobených sparťanů v čele s Rosickým a Lafatou se na něj slétlo, trenér Stramaccioni nechápavě máchal rukama, jeho asistent Kováč u střídaček zblízka hulákal na druhého asistenta Moláčka. Jak už to tak ale bývá, sparťané tím nic nezměnili. Opakovaný záběr prokázal, že Ben Chaim stál takřka na stejné úrovni s plzeňským stoperem Hejdou, jen tělem byl lehce nakloněný blíž k bráně. Dvacet, třicet centimetrů, víc ne. Hraniční a zásadní situace, kterou pomezní Kříž po váhání vyhodnotil v neprospěch domácích. A v souladu s pravidly.

Remíza by průběhu utkání odpovídala víc, oba týmy měly několik šancí, které vyřešili brankáři v kooperaci s dobře fungujícími obranami. Jediný gól jako obvykle vyhroceného duelu padl poté, co Francouz Mavuba školácky propadl při bránění centrujícího Hejdy a Daniel Kolář skákal na jeho pas úplně sám. Nehlídaný, neatakovaný. Proto pro něj nebylo příliš obtížné poslat míč na vzdálenější tyč Dúbravkovy brány.

A italský trenér Sparty Andrea Stramaccioni tak po derby bodově vůbec nezvládl ani druhý nejsledovanější duel ligového podzimu. Byť hra jeho týmu byla proti utkání v Edenu výrazně lepší. Jedenačtyřicetiletý kouč byl po svém nástupu na letenskou lavičku spíš klidný, v průběhu zápasů své emoce příliš neprojevoval. Včera se to zásadně změnilo.

Poprvé jej výrazně rozčílil moment z šestatřicáté minuty, kdy Zahustel nejprve posadil na zem Havla a jeho přihrávku do vápna pak srazil na roh Kopic. Ve skluzu zahrál rukou za tělem, penalta se podle aktuálního výkladu pravidel (v kterém se však možná pořádně nevyznají ani samotní hráči) správně nepískala. Jak centrující Zahustel, tak Stramaccioni však v tu chvíli byli přesvědčeni, že je sudí o pokutový kop okradl.

Italský trenér pochodoval ve svém vyhrazeném území před střídačkou křížem krážem, divoce gestikuloval směrem k pomeznímu a kroutil hlavou. V podobném rauši byl za dosavadních deset ligových zápasů poprvé. Konečně se zdálo, že velká předzápasová slova o maximálním výkonu dokázal převést i na své hráče. Na hrotu se výborně rval Václav Kadlec, jeden z nejlepších zápasů v sezoně odehrál na podhrotu Lafata, zapomenutá forma se vrací Zahustelovi a Dúbravka v bráně už nemůže udělat o moc víc, aby si fanoušky konečně získal na svou stranu.

Kapitolou sám pro sebe pak je Tomáš Rosický, který včera během půlhodiny na hřišti zase ukázal svou výjimečnost. Ačkoliv mu před dvěma týdny bylo už sedmatřicet, jeho přímočarému pohybu směrem k bráně, fotbalovému myšlení i schopnosti obejít soupeře jeden na jednoho se ze současné Sparty nemůže nikdo rovnat. Ba co víc, spíš se mu nikdo ani nepřibližuje. Letenští na něj však nemohou spoléhat, zdravotní stav mu zatím umožnil nastoupit v základu dvakrát, jinak sbírá jen zmíněné třicetiminutovky.

Dalším tématem utkání bylo, jak se k němu postaví fanoušci ze sparťanského kotle, kteří poslední dva domácí zápasy strávili jen nadávkami a bojkotem. V neděli se na Letné sešli, svůj sektor zaplnili a od začátku fandili. Po inkasovaném gólu si ale tradiční pokřiky "Kotalík demisi" a "Italiano bastardo" už v první půli neodpustili. Ve druhém poločase se oba s postupem času a přetrvávajícím nepříznivým vývojem opakovaly stále častěji. Při závěrečné děkovačce pak ultras "odměnili" hráče pískotem. Jinak ale zápas, co se dění na tribunách týká, nijak nevybočoval z atmosféry, která duel Sparty s Plzní provází v posledních letech.

Vzhledem k zoufalému patnáctibodovému manku se nabízí logická otázka - vydrží Stramaccioni ve Spartě alespoň do konce podzimu? Včerejší zápas i přes prohru nebyl tím, který by mu měl definitivně srazit vaz. Pražané předvedli nasazení a v některých pasážích konečně i potřebnou kvalitu, na níž se do dalších duelů dá stavět. Hned za týden v Jablonci ji ale musí zopakovat. Po trapné prohře na severu Čech už v minulosti několik sparťanských koučů končilo, naposledy v dubnu 2015 Vítězslav Lavička. Stramaccioniho "arrivederci", které tak vzývají fanoušci, by už mohlo klidně přijít taky.