Sportovní život fotbalového profesionála musí dřív nebo později skončit. Kopačky zůstanou jen pro amatérské zápasy, pomalu začne být čas začlenit se do "normálního" života. Stále blíž a blíž sportovnímu důchodu je i kapitán Slavie Praha Jiří Bílek. A pro server bezfrazi.cz otevřeně přiznává: "Mám strach."
Někdo se snaží "ošálit fotbalovou smrt" tím, že z elitního týmu odchází hledat angažmá do menších celků v lize. Tím si prodlouží svou kariéru o pár měsíců, možná dokonce let. Ale zároveň jaksi nepřirozeně odsunuje návrat do občanského života.
Možná proto, že z něj mají trošku strach. Ale málokdo to otevřeně přizná. Toho se ale nebojí slávistický kapitán Jiří Bílek.
"Dnes mají všichni tendenci prodlužovat si sportovní život. Osobně ale nevidím důvod, proč to protahovat. Hraju za Slavii. Přesněji už skoro rok sedím na lavičce jako náhradník. Po delší době to přejde do fáze, kdy máte dojem, že jste pro tým zbytečný," vyjádřil se Bílek pro bezfrazi.cz.
Kapitán na lavičce
Je to ve Slavii trochu krkolomná situace. Když je Bílek na hřišti, má na ruce navlečenou kapitánskou pásku. V ostatních případech "zaskakuje" Milan Škoda. Bílek nemá problém s autoritou u hráčů, trenéra ani fanoušků, kteří ho mají v oblibě. Problémem je, že chvil, kdy Bílek vede mužstvo na hřišti, je čím dál méně. A spíš než s respektem od ostatních bojuje s vlastní sebeúctou.
"Když pozitivní chvíle ubývají, přemýšlíte, jestli to má smysl." A možná právě nastává doba, kdy se Jiří Bílek dostává k tomu, že to smysl nemá. Podle svých slov se blíží konec a možná už po konci podzimní části ligy. Je těžké si uvědomit, že vám ke konci profesionální kariéry zbývá pár zápasů, které beztak pravděpodobně prosedíte na lavičce.
"Ještě bych mohl jít hledat někam jinam. Pár let kopat ligu, cestovat z Prahy kvůli angažmá tak jako řada dalších kluků a pozvolna klesat níž a níž. Oddaloval bych něco, co by stejně přišlo. Takhle to nechci. Drží mě vědomí, že jsem si vybojoval místo ve velkoklubu, a v téhle pozici se chci rozloučit," vysvětlil své pohnutky.
Angažmá v Německu, kde v památném zápase s Bayernem vynuloval Thomase Müllera, neslavný odchod za ještě neslavnějším působením do Polska, strach, nespavost, alkohol i památný Blšanský válec. Navíc dva tituly, s Libercem a s milovanou Slavií. Muž, který je zosobněním vůdčí osobnosti, si toho za života prožil víc než dost. A teď ví, že je pomalu čas skončit.
S fotbalem se ale neloučí nadobro.
"Jediné, co si dovolím říct, je, že chci zůstat u fotbalu. Stejně jako jsem v mládí věděl, že budu vydělávat jako profík, tak vím, že se prosadím i v dalších životních krocích. Zároveň je mi jasné, že to bude tvrdá práce a dlouhá cesta," uzavírá hrdě kapitán Jiří Bílek.
