Dal gól, jeho tým vyhrál, co víc si přát. Přesto pod úsměvem útočníka Viktorie Žižkov Josefa Marka prosakovaly starosti. Otec dvou malých synů nedostal už čtyři měsíce výplatu. Fotbal mu naopak přináší další výdaje. Počítá každou korunu. Jen cesta na trénink ho vyjde na zhruba 400 korun. "Chceme být v tabulce nahoře, hrát o postup, ale prostě to nejde. Situace je vážná," vyprávěl střelec Žižkova.
"Koukám, že vás zápas hodně zajímá," prohodil vysmátý Josef Marek směrem k hloučku novinářů lačnících po novinkách o situaci v zadluženém klubu. Výhra 3:1 nad Mostem, která Žižkov udržuje stále ve hře o postup do první ligy, byla tentokrát vedlejší. "Měli jsme zase milion šancí, tlačili jsme je, naštěstí ty góly přišly," líčil jen z povinnosti Marek.
Sedmadvacetiletý dlouhán působil minulou sezonu v pražské Dukle. V létě měl na stole dvě nabídky - ze Slovácka a z Viktorie Žižkov. Zejména kvůli rodině žijící poblíž Prahy se rozhodl pro druhou variantu. "Teď toho lituju, ale tehdy to nešlo jinak. Rodinná situace mě dohnala k tomu, že jsem tady. Už s tím nic neudělám. Zase je tu dobrá parta, co se týče fotbalu, tak to nebyl špatný krok. Horší je ta finanční stránka..."
Bavíte se tedy v kabině hlavně o penězích?
Určitě, je to nejžhavější téma.
Jak těžké bylo se na zápas s Mostem namotivovat?
To není problém. My chceme dál hrát a vyhrávat zápasy. Akorát k tomu máme těžší podmínky.
Uvažovali jste, že byste k zápasu vůbec nenastoupili?
To jsme ani v hlavách neměli. Věděli jsme, že bychom za to dostali pokutu. Nedovolili bychom si ani zápas odchodit. Chtěli jsme určitě vyhrát, přiblížit se druhému Zlínu. Chceme hrát o postup, ale prostě to nejde.
Ve středu jste prý měli schůzku s majitelem klubu Luďkem Vinšem, vyřešilo se něco?
Dohodli jsme se na provizorním řešení, dostali jsme koncem týdne nějakou zálohu. Uvidíme, zda vedení splní, co říká. Musíme věřit.
Trenér Trpišovský prozradil, že ho hráči minulý týden překvapili tím, že nastoupili na trénink v civilu, nebo jste šli na Vítkov na trénink pěšky...
My prostě nemáme pořád na to, abychom všude jezdili autem, tak jsme tam šli pěšky. Situace je opravdu vážná.
Co to pro vás osobně znamená, nevidět čtyři měsíce výplatu?
Není to jednoduché, mám dvě malé děti. Potřebují mít sunar, plíny, aspoň nějaké životní minimum. Ale naštěstí máme rodiče, kteří nám teď hodně pomáhají. Nejhorší je cesta sem na Žižkov. Mám to z domova čtyřicet kilometrů. Každá cesta mě tak vyjde na zhruba čtyři sta korun. A už na to prostě nemám.
Trenér říkal, že se bude v následujících dnech častěji trénovat večer, aby si hráči mohli přes den zařídit určité věci. Neplánujete třeba sehnat si brigádu?
Už jsem o tom přemýšlel. Brácha má stavební firmu, říkal jsem mu, aby se mnou příští týden počítal. (úsměv)
