Kopyto kopyt. Ten, co má obě nohy levý. A místo fotbalu by měl hrát košíkovou. Nebo závodit ve sběru třešní bez žebříku. Podobných pošklebků si útočník Slovácka Libor Došek užil během své kariéry dostatečně. Vlastně až teď, v 37 letech, kdy by mohl oddychovat na vejminku, je zavalen superlativy. V sobotu rozstřílel Duklu hattrickem.
Od dětství byl jiný než ostatní. Spoluhráče převyšoval o hlavu. Soupeři se divili, jakou si to Moraváci přivezli s sebou "rozhlednu". Nyní, když už si dávno všichni na Doškovu figuru zvykli, převyšuje Došek parťáky svým věkem. Některým spoluhráčům by mohl dělat otce. I v 37 letech je však při chuti.
Hned v prvním ligovém kole nasázel hattrick do sítě Dukly (4:3). Na kontě má už 120 ligových gólů. Ne nadarmo se o něm loni mluvilo i v souvislosti s reprezentací. Vždyť v předchozí sezoně dal v osmi úvodních zápasech devět gólů. A bavit okolí se rozhodl i tuto ligovou rundu. "Došek na hrad!" "Ještě že ho máme," komentují fanoušci Slovácka první zápas sezony. Jenže sám střelec zná detailně spíše tu poplivanou stranu krajíce.
"Existuje jediná varianta, jak fandy umlčet. Dávat jeden gól za druhým. Ale když na vás křičí už ve druhé minutě, víte, že to s výkonem moc nesouvisí," vyprávěl dvoumetrový útočník před lety. Všude, kde byl - v Brně, v Liberci, ve Spartě, v Teplicích či naposledy na Slovácku - se vždy našli fanoušci, kteří na něj měli pifku. "Došek ven," znělo jako ozvěna.
Kostel i plodné vedro
Je to takový fotbalový folklór: dlouháni v útoku prostě nemají na růžích ustláno. Koller, Lokvenc, bratři Škodové. Ti všichni tu a tam působili jako sloni v porcelánu. O své pozice museli tvrdě bojovat. U fyziognomie "věž" se totiž automaticky počítá, že budete dominovat v hlavičkových soubojích. Také se prosazovat po standardkách, sbírat balony ze vzduchu a rozdávat je spoluhráčům. A hlavně střílet góly. Hodně gólů. Kdo to neplní, končí. Vrátí se do "své" Smetanovy Lhoty.
Podobně jako třeba Martin Jirouš. Téměř dvoumetrový hroťák. Kdysi nejlepší střelec druhé ligy, kterého v roce 2009 koupila ze Sokolova pražská Sparta. Jenže nastoupil jen čtyřikrát, měl i smůlu na zranění, prošel několika kluby a fotbalem se již neživí.
"Vysoký hráč to má všude těžké. Nemá tak koordinované pohyby. Dřív mi kritika vadila hodně, teď už to tak neberu," tvrdí Došek. Vyhlášený pohodář, kterému v životě pomáhá i víra. On i jeho žena chodí pravidelně do kostela. Když Došek vkročí na trávník, na prsou si udělá křížek. A pak střílí gól za gólem. Hattrick? Jak je libo.
"Přitom mi v tom dusnu a vedru bylo hrozně. Ale někdy to tak bývá, že se člověk v úvodu dne necítí. A potom se mu všechno vydaří," líčil Došek po svém gólovém trojlístku.
Horší bude, až tenhle milý obr svou košatou kariéru jednou provždy ukončí. "Podoškovská éra" nahání obavy. Pro Slovácko má totiž Došek zhruba stejný význam, jaký měl Horváth pro Plzeň. Kapitán, lídr na hřišti i v kabině. Dobrá duše týmu. Respekt před ním. I kdyby už nikdy žádný hattrick nedal.
