Posilování soupeřů
Nepoučitelná Sparta. Prodejem Čermáka do Plzně hloupě riskuje

Pavel Horváth, David Limberský nebo Milan Petržela. Co mají tito fotbalisté společného? Kromě toho, že se stali hlavními strůjci obdivuhodného vzestupu plzeňské Viktorie, s níž získali několik ligových titulů, je provází také totožná minulost. Všichni totiž působili i v pražské Spartě, která se jich jako nepotřebných zbavila a s klidným srdcem je poslala na západ Čech. Tam kolem nich pak vyrostlo sebevědomé mužstvo, které se během pár let stalo největším sparťanským soupeřem.

K Horváthovi a spol. si přičtěte ještě Koláře nebo o něco později třeba mladého stopera Hejdu. Spartou odložení borci našli v Plzni uplatnění a tým, který je už nechtěl, začali pravidelně porážet. Letenští si tak nejsilnějšího soupeře svým způsobem vlastně vytvořili sami. Jako kdyby se ale pořád nechtěli poučit. Nejnovější přestup Aleše Čermáka do Štruncových sadů to jen potvrzuje.

Ano, je pravda, že dvaadvacetiletý záložník se ve Spartě v uplynulé sezoně příliš neprosadil. Zůstal za očekáváním, několikrát byl velmi brzy střídán a všechno si pak v květnu pokazil ještě víc, když opilý sedl za volant a havaroval. Ale skutečně musel po všech sparťanských zkušenostech z minulosti odejít právě do Plzně? Zrovna teď? Před ligovým ročníkem, jehož vítěz má po letech zase velmi blízko k tomu, aby postoupil přímo do základní skupiny Ligy mistrů?

Čermák v minulosti na hostováních v Hradci Králové i Mladé Boleslavi už ve velmi mladém věku ukázal, že z něj jednou může být nadprůměrný hráč. Byl i lídrem reprezentační jednadvacítky, kterou by na aktuálním Euru vedl jako kapitán, nebýt zranění způsobených hloupou autonehodou. I když se ve Spartě poslední rok herně trápil, pořád je jedním z nejzajímavějších záložníků v lize. A trenér Pavel Vrba už jednou ukázal, jak umí pracovat s hráči, kteří jsou ve Spartě nežádoucí.

Teď dostává na stříbrném podnose další skvělou příležitost. Sparta znovu posílila přímého konkurenta. Jako kdyby už její vedení úplně zapomnělo na celé poslední desetiletí. A nejde koneckonců jen o plzeňský případ.

V polovině sezony 2015/2016 opustil Spartu jiný záložník, Josef Hušbauer. Po očekávaném návratu z Itálie nehrál dobře, postupně vypadl ze sestavy, a tak se jej na Letné zbavili. Sledovaný přestup do Slavie nejprve nesli fanoušci obou klubů nelibě, příznivci červenobílých si však Hušbauera brzy oblíbili i přes jeho (pro ně tak nepřívětivou) minulost.

Aby také ne, tvořivý hráč jim k tomu svými výkony dal důvod. A na konci letošní sezony - pouhý rok a půl od přestupu - slavil Hušbauer v novém dresu titul. V Edenu se zase stal tahounem a důležitým mužem, kterým byl ve své nejlepší sezoně před třemi lety i pro Spartu.

Ta právě od té doby na ligové prvenství marně čeká. Za posledních deset sezon získala pohár jen dvakrát. Po absolutní nadvládě z devadesátých let i titulu alespoň každý druhý rok v úvodu nového tisíciletí je to velmi bolestivé vystřízlivění. Sparta neustále hlasitě mluví o tom, jak moc chce z bludného kruhu ven. Teď se dokonce rozhodla i k převratnému kroku s italským koučem. Nakoupila zahraniční posily, zásadně změnila celý realizační tým a věří, že se zase stane českým číslem jedna.

Zároveň ale znovu udělala i rozhodnutí, které se jí v minulosti už několikrát vymstilo. Samozřejmě - Čermáka v Plzni nečeká nic lehkého a třeba se na úkor Hořavy, Koláře nebo Hrošovského vůbec neprosadí. Ale Sparta každopádně riskuje minimálně to, že by se prosadit mohl. Stejně jako Horváth, Limberský, Hušbauer nebo třeba africký stoper Deli, který se ve Slavii vypracoval na jednoho z nejlepších hráčů ligy.

Ano, i on přišel do Edenu v lednu 2015 z Letné jako nepotřebný. Za letenské "áčko" neodehrál jediný zápas, až ve Slavii dostal příležitost ukázat, co v něm skutečně je. A bezezbytku ji využil. Každý by asi čekal, že po tom všem si na Spartě řeknou něco ve smyslu: "Fajn, tohle bylo špatně, s tradičními rivaly a přímými konkurenty už odteď prostě obchodovat nebudeme." Pořekadlo o tom, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, ale jako kdyby snad na Letné vůbec neznali.

A tak se dobrovolně začali koupat i potřetí...