Povinné kamery? Skvěle, jen to jimi nesmí skončit

Plošné databáze fanoušků nebudou. Fotbalová asociace ustoupila od kontroverzní myšlenky a vsadí na prevenci v podobě kamerového systému, jenž by měl chuligány nejen odhalovat, ale také odradit od nepřístojností. Nejde však jen o šmírování pod záminkou bezpečnosti?

Když v březnu 2014 rozpoutala parta šílenců v kuklách na ostravských Bazalech peklo, ukončila éru tichého přihlížení funkcionářů fotbalovému násilí. Přiznám se, že ani já jsem tenkrát nevěřil, že předseda Fotbalové asociace Miroslav Pelta začne situaci řešit.

A sled následujících událostí mé pochybnosti ještě prohloubil. Dlouho bylo jediným výsledkem boje proti chuligánům přerušování zápasů při vulgaritách na Peltovu adresu. Na jaře loňského roku jste mohli na stadionech dělat skoro cokoli. Dělbuchy, dýmovnice, lahve s pivem či zapalovače házené po hráčích nikomu nevadily, ale běda, když jste pronesli ta tři zakázaná slůvka.

Jenže nyní to vypadá na průlom. Ve čtvrtek udělala asociace hned dva dobré kroky. Jednak upustila od plošného registru fanoušků, který by valnou většinu návštěvníků ze stadionů vyhnal, a bude shromažďovat data pouze o chuligánech, ale hlavně zavede povinnost monitorovat dění na tribunách. Bez kamer si prostě první ligu nezahrajete.

Na internetových diskusích to hned začalo vřít. Prý se jen rozšiřuje šmírování a policejní stát. Tihle lidé ale zapomínají na jeden podstatný fakt. Když jdu na stadion, vstupuji často na soukromý pozemek, kde mě tolerují jen proto, že si vstup zaplatím. Nemám právo se tam chovat jako doma a nemám právo na soukromí. Naopak majitel mě může hlídat, jak uzná za vhodné.

Precizní kamerový systém byl jedním z pilířů anglické bezpečnostní revoluce 90. let, který z Premier League takřka vymýtil hulváty všeho druhu. Nesmí to u něj však skončit. FAČR čeká na cestě za kultivací tuzemských fotbalových podmínek ještě dlouhá cesta. Co takhle zmodernizovat ochozy, aby se v nich fanoušci cítili příjemněji? A co příště diváky a priori nezavírat do klecí?