Obrovská očekávání vystřídalo zklamání, zmar i frustrace. Fotbalová Sparta prožila jednu z nejhorších sezon v novodobé historii, navzdory výrazným investicím i revolučním změnám obsadila v české lize až páté místo. Brzy navíc vypadla také z národního poháru a Evropská liga pro ni skončila dřív, než pořádně začala. Pozitiva? Ta se na mizerném ročníku hledají jen těžko.
Měl to být nový začátek. Ze Sparty loni v létě zněly hrdé hlasy o internacionalizaci klubu, o vybudování mužstva, které se bude moct měřit se širší evropskou špičkou. Přišel italský trenér Andrea Stramaccioni i jedenáct (!) posil mužstva, za které z klubové pokladny létaly každý týden desítky milionů.
Jak většina nových akvizic dopadla, symbolicky dokumentuje celou sparťanskou sezonu. Třeba Srb Vukadinovič bez jediného soutěžního zápasu v rudém dresu brzy zamířil na hostování do Zlína, odkud ho Pražané přitom teprve nedávno koupili. Kamerunec Mandjeck i Rakušan Janko z klubu zmizeli už v zimě, Francouz Biabiany si na Spartu stěžoval u mezinárodní asociace fotbalových hráčů FIFPro kvůli tomu, že musel po vyřazení z kádru trénovat individuálně.
Za Izraelce Ben Chaima Sparta dala přes sedmdesát milionů, osmadvacetiletý křídelník dostal čtyřletou smlouvu a měl být jedním z nejlepších hráčů celé ligy.
Během sezony však nevstřelil ani gól, od fanoušků častěji slyšel pískot než potlesk. Jen o něco málo "levnější" byl turecký stoper Kaya, který ale vinou nekonečných zranění zvládl nastoupit jen k osmi ligovým zápasům.
Zkrátka všechno špatně. Stabilní výkony podával z letních posil jen obránce Štetina, až na jaře dostal výraznější prostor i srbský šikula Plavšič, který si však dobrý dojem kazí teatrálním a zbytečným simulováním. Stručný pohled na hodnocení letních letenských nákupů jasně naznačuje, že příliš klapat to nemohlo ani výsledkově.
Zahraniční cesta? Už ne
Sparta ztrácela body od začátku sezony, špatné výkony podávala především na hřištích soupeřů. A když se k tomu přičte rychlé vyřazení z obou pohárových soutěží, důvěra fanoušků v italského kouče Stramaccioniho vzala brzy zasvé. Příznivci z kotle začali na podzim bojkotovat domácí utkání, celková atmosféra v klubu se dala pojmenovat různě - rozhodně však ne pozitivními přívlastky.
Po první polovině sezony ukončil kariéru výjimečný záložník Rosický, který se přesunul do klubového vedení. Tam začal spolupracovat s navrátivším se Zdeňkem Ščasným, jenž Spartu ještě na podzim 2016 vedl jako trenér. Tehdy byl odvolán kvůli neuspokojivým výsledkům i hře, o rok a pár měsíců později se vrátil, aby rozhodoval o fungování klubu ještě víc než předtím.
Pro Spartu posledních let je to zase tak nějak příznačné. Nutno však uznat, že v zimním přestupovém období už bylo působení letenských na přestupovém trhu přece jen mnohem úspěšnější. Bez rumunské dvojice Nita - Stanciu by totiž na konci ročníku dost možná měli ještě o pár bodů méně, své si odehrál i středopolař Kanga.
Italský trenér Stramaccioni si ale další drahé posily příliš dlouho neužil, po třetím jarním kole a domácí remíze s Brnem došla vedení trpělivost a z funkce jej odvolalo. Místo něj přišel Pavel Hapal, ačkoliv generální ředitel Kotalík ještě na podzim hlásil, že v případě Stramaccioniho předčasného konce by Sparta chtěla pokračovat cestou zahraničního kouče.
Progres nenastal
Nestalo se tak. Hapal na rozdíl od italského předchůdce ustálil sestavu, ke změnám sahal převážně jen z vynucených důvodů. Na předváděné hře to však nijak znát nebylo. Alespoň doma Sparta dokázala pravidelně vyhrávat, i když ztráta třígólového náskoku v derby se Slavií bude ortodoxní příznivce strašit ještě dlouho. Ve venkovních zápasech se pak nezměnilo nic - na jediné vítězství pod Hapalem Pražané dosáhli v Jihlavě, kde jim ho hrubkou daroval brankář Rakovan.
Celková bilance ze hřišť soupeřů v sezoně činí tři výhry, osm remíz a čtyři prohry, lepší byla třeba i Mladá Boleslav, která se zachránila až v předposledním kole. S tímhle Sparta na lepší než páté místo zkrátka dosáhnout nemohla. Za herní projev by si to koneckonců ani nezasloužila. Kdo čekal, že po výměně veřejností nenáviděného italského kouče mužstvo ihned ožije, pletl se.
Ano, třeba první poločas zmíněného derby byl skvělý, jenže co z toho, když utkání nakonec skončilo remízou. Na Hapalovu obhajobu je často slyšet, že přišel v průběhu sezony k jasně danému kádru, že musel pracovat s tím, co měl k dispozici. Jakýkoliv náznak viditelného progresu se však během jedenácti zápasů, kdy mužstvo vedl, hledal těžko.
Teď během léta v klubu zřejmě budou znovu vítat nové tváře, hlavní trenér už by při jejich výběru měl mít důležité slovo. Na podzim pak musí dokázat, že je pro Spartu tím pravým. Protože kdyby příští sezona nebyla lepší, ani on by na Letné dlouho nevydržel. A ta uplynulá? Na tu by ve Spartě nejradši všichni rychle zapomněli.
