Rozhovor TÝDNE
Tomáš Řepka: Sparťani by měli jít na pivo. Povinně!

Dlouhá léta byl kapitánem fotbalové Sparty. Předtím Tomáš Řepka zažil čtyři sezony v italské Fiorentině a pět v londýnském West Ham United, kde v kabině potkal řadu národností. Jak z tohoto pohledu hodnotí nynější Spartu plnou cizinců pod vedením italského trenéra? Co říká na její vyřazení z Evropské ligy? A co má být v jeho nové knize a chystaném televizním fotbalovém pořadu?

Překvapilo vás vyřazení Sparty z Evropské ligy od Crvene zvezdy Bělehrad?

Když jsem byl v neděli hostem televizního pořadu na O2 TV, bavili jsme se o tom. Nechtěl jsem si to připustit, polemizovali jsme s klukama ve studiu. Většina z nich byla hodně skeptická, já byl jeden z mála, kdo v postup věřil do poslední chvilky. Bohužel se potvrdilo, že měli všichni pravdu a já se zase spletl. Je pro mě hrozně těžké a nepříjemné se o tom bavit. Dokážu se vcítit do kluků i do klubu jako takového. Nákupy byly opravdu velké, utratilo se hodně peněz, a najednou zjistíte, že hrajete jenom ligu a český pohár MOL Cup. To je dost nepříjemné.

Do Sparty přišel italský trenér Andrea Stramaccioni a jedenáct nových hráčů. Jak dlouho podle vašich zkušeností trvá, než si tým "sedne" a hráči o sobě na hřišti vědí?

Není to jednoduché. Zvlášť když koupíte nového trenéra, ten si přivede velký tým a nemluví vaší řečí. Tím se to ještě komplikuje. Alespoň co se týká českého rybníčku. Venku to přitom funguje úplně normálně. Xkrát jsem zažil, že nakoupili deset nebo patnáct frajerů, ale hrálo jenom pět. To je normální, když má klub ambice a chce o něco hrát. Ale začlenění nových posil do sestavy nějakou dobu trvá. Jenže Sparta je velký klub, a když si je trenér vybral, mělo by to fungovat.

Kouč Stramaccioni říká: "Dejte nám čas." Nemělo by to ale fungovat hned, když si hráče vybral podle svého?

Mělo by to tak být, jsou to hotoví hráči. Jenže trenér má nějakou vizi, koncepci, a hráči si na ni musejí zvyknout. Fakt to není jednoduché. Navíc je letní příprava rok od roku kratší. Přípravných zápasů, hlavně těch těžkých, bylo strašně málo. A teď si vezměte, že koupili ještě jednoho frajera, který je ještě někde na letišti a teprve se zapojí do kádru. To jsou nestandardní věci. Klub neměl prostor na to, aby se ti kluci mohli zapracovat.

Je tedy vůbec dobře, že se Sparta touto cestou vydala?

Ale jo. Doufám, že se tým brzy sehraje a bude ostatní válcovat, nic jiného si nepřeju. Pevně věřím, že se bude čím dál víc zapojovat i Tomáš Rosický. Bude to velký mančaft, ale potřebuje čas. To není alibi, to je fakt. Dneska všichni na trenéra křičí "italiano bastardo". Já bych ale nepředbíhal. Vím, že to teď stálo Spartu Evropu, ale s tím, že to nepůjde hned, se muselo počítat.

V českém prostředí se často mluví o tom, že hlavně musí být parta v kabině. Vy jste kromě jiného hrál pět let v londýnském West Ham United a do první části své autobiografie Rebel jste napsal, že jste se za tu dobu nenaučil pořádně anglicky a kromě tréninků a zápasů se držel spíše stranou týmu. Přesto jste tam byl za hvězdu. Je tedy ta parta opravdu tak důležitá?

Co se týká českých poměrů, tak samozřejmě je. Nevím, jak to kluci prožívají, ale neumím si představit, že bych měl v českém klubu dvanáct cizinců a tři Čechy. Česká nátura to vnímá tak: maximálně tři čtyři cizinci a těmi sestavu jen doplnit. Jinak si v kabině děláme partu, to umíme. V cizině je to ale opravdu něco jiného. Já měl v mančaftu asi osm národností a alespoň základy angličtiny museli umět všichni. Tam se s vámi nikdo nemaže. Řeknou: "Jsi tady, vyděláváš tu peníze, tak budeš mluvit po našem." Na partu se tam opravdu moc nehraje. Ale každý je profík, ví, co má dělat. Venku je dobrá kabina jen bonus.