Na vlastní kůži
Zážitky z Baníku: Přepaden slávisty a zasažen pepřákem

Jedna předzápasová dobře mířená rána do obličeje od slávisty kvůli baníkovskému vybavení, a celý zážitek z fotbalu je zkažený. Vše je umocněno ještě slzným sprejem. Ten se dostal do horní části sektoru kvůli dvaceti Polákům, kteří se na Baník opět jednou přijeli vyřádit. To jsem zase šel jednou podpořit můj oblíbený klub.

Už odmala jsem velkým fanouškem Baníku a kvůli bydlišti mimo Ostravu jsem terčem nejapných poznámek. Na to jsem si už zvykl a vše beru s humorem, na Baník totiž nedám dopustit. Ale nejsem ten typ fanouška, co se jezdí na fotbal poprat. To neuznávám.

Stejně to ale nemají všichni, o čemž se přesvědčuji již cestou na zápas. "SKS Hooligans!" řve na nás osmičlenná skupina, která vyskočila zpoza rohu. Pro naši partu čtyř lidí, z čehož je jedna holka, dost značná přesila na to, abychom něco mohli udělat. Jednomu z nás se daří utéct, já s kamarádem ale zůstáváme v blízkosti jediné slečny, aby se nestalo něco horšího. Poctivě odevzdávám mužům v kukle a s chrániči zubů šálu, přesto se nevyhýbám jedné dobře mířené ráně na lícní kost.

Kamarád je na tom hůř. Odevzdává vše baníkovské a zůstává jen v triku a kalhotách. Aspoň že se jeho přítelkyni nic nestalo. Krom psychického šoku. Skvělý začátek fotbalového zážitku. Míříme tak naproti průvodu fanoušků, který pochoduje z vršovického nádraží, trochu spoře oděni.

Vtom si alespoň částečně zlepšujeme náladu. Nejen fanděním, ale také pozorováním opilé dívky, kterou na stadion doslova vleče její doprovod. A také pozornosti stovek lidí, které pochod tisícovky příznivců pozorují z tramvají, mostů nebo oken panelových domů.

Ke stadionu vše probíhá bez problémů a nic nenasvědčuje jakýmkoliv potížím. I přesto si stoupáme až nahoru nad sektor, abychom se nepřimíchali do něčeho, do čeho nechceme. Kotel fandí už dlouhé minuty před zápasem a vyhlašování základní sestavy domácích je odvděčeno sprostým slovem místo příjmení. Asi jsme slyšet, protože si toho všímá i hlasatel utkání, a místo křestního jména se z amplionů ozývá "Chachar je..." a ostravský kotel odpovídá stejným sprostým slovem. Nerad, ale uznávám, tenhle slávista s námi dobře vyběhl.

1:0. Odchovanec Baníku Michal Frydrych si střílí ukázkový vlastní gól a celý sektor hostů je stejného názoru. "Jednou v srdci máš, Baník Ostrava." Co na tom, že o dvacet minut později už je skóre ve prospěch domácích. Kotel stále fandí.

To už se ale objevuje celoplošné choreo, což mnozí berou jako příležitost dělat bordel. "Pyro není zločin", tento názor razím i já, ale když létají světlice a dělobuchy nejen na hřiště, ale také do sektoru domácích, je to už opravdu špatně.

Situaci zhoršují převážně polští příznivci Katowic, s nimiž je Baník v družbě. Ti začínají útočit na plot a chtějí se dostat ven ze sektoru. Málokoho zajímá, co se děje na hřišti. Všichni sledují snahu zakuklenců dostat se do kontaktu s policií a slávisty. Po odloupnutí jedné části plotu je muž v černé pláštěnce už skoro venku, v tu chvíli už nabíhají těžkooděnci a stříkají první dávku slzného spreje.
"Děkuji slávistickým fanouškům, že se podobného chování vyvarovali," děkuje hlasatel ani ne z poloviny zaplněnému Edenu. Pár vteřin poté vše zhoršuje zhruba padesátka zakuklených slávistů, která vyběhla ze svého sektoru a skrz útroby stadionu se dostala do těsné blízkosti baníkovců. Vzduchem létají dělobuchy a červené sedačky. Jsem rád, že stojím na druhé straně sektoru v relativním klidu. Jsem zvědavý, jestli budou média probírat i tuhle provokaci od sešívaných, nebo vše odnesou pouze Ostraváci.

Ani jsem si nevšiml, že se dobré dvě minuty nehraje, protože sudí Jílek přerušil kvůli dýmu a výtržnostem zápas. Policisté obklopili celý sektor a zdá se, že uklidnili situaci. Opak je pravdou. Několika aktivním fanouškům se nelíbí natáčení ze strany mužů zákona a na plot chtějí vyvěsit vlajky se znakem klubu. Další pepřák, tentokrát z více stran a větší množství, a těžkooděnci si jdou do sektoru pro první fanoušky.

To se nelíbí velké části kotle a krom pokřiků padají i první rány. Víc už nevím. Výpary z pepřového spreje zahalily horní patra kotle a mě přepadá záchvat kašle, který trvá téměř pět minut. V slzách a v předklonu utíkám úplně nahoru, kde je plošina, abych se dostal co nejdál. Kromě mě sem utíká i tatínek s osmiletou holčičkou, jenž má stejný problém, následován partou děvčat.

Všechno lidé stejného typu fanouška. Nekonfliktní, kteří si přijeli užít skvělou atmosféru, a pár hlupáků ji takhle zkazí.

Vydržím hodně, ale pepřák v krku a monokl pod okem je už moc a já poprvé v životě odcházím z fotbalu dřív. Ještě že následuje zimní přestávka, během které mi bude fotbal natolik chybět, že po ní do kotle opět půjdu. Za těch několik let se jedná totiž o první negativní zážitek s Baníkem a ten nesmí přebít ty, ze kterých jsem nadšený a kvůli kterým fandím.