Slavia je na dně, Sparta se vrací na povrch slávy a radosti. Praha má rudého vládce, slávisté se v derby sesypali a ztratili je v posledních minutách. Prohráli 1:2. On-line deník TÝDEN.CZ vám nabízí analytický přehled základních témat nejslavnějšího fotbalového derby v Čechách.
Vinu slávistické prohry výrazně nese bojácný Karel Jarolím i červenobílé (ne)přesvědčení v sebe sama, které se s tím sparťanským nedá rovnat. Na co se bude po letošním derby vzpomínat?
Chybující Jarolím. Slávistický trenér udělal zásadní minelu, když poslal na hřiště po necelé hodině hry Hocine Ragueda. Tím vše změnil. A pomohl Spartě. Tunisan, který pravidelně zdržuje Slavii bojácnými zpětnými přihrávkami, přičemž by mohl založit facebookovou skupinu "Absolutně nehraji fotbal dopředu", byl jedním z hlavních viníků rudého obratu. Nejenže se ostýchal před míčem, ale ani nebořil, jak Jarolím chtěl.
Trenérovou vinou, kvůli Raguedově zasunutí až na jakéhosi "předstopera", najednou dostala Sparta prostor, slávisté se zatáhli. Zbytečně. Kdyby Slavia útočila a držela balon, byla by v klidu.
Špatný Matějovský. To už není náhoda. Všimněte si - minulé kolo s Jabloncem byl Matějovský strašný, vystřídal a Sparta dala branku. Proti Palermu měl disciplinární trest a Sparta dala tři branky, navíc hrála skvěle.
Proti Slavii byl jeho zbytečný faul na počátku prvního inkasovaného gólu, jinak Matějovského opět pohltila maximalizovaná neviditelnost, špatnost. Jeho vinou Sparta dlouho nemohla najít střed zálohy. Našla. Když Matějovský vystřídal, následoval již tradiční příběh - gól, gól, výhra... Bude příště toulající se milionář raději sedět od začátku?
"Stará" železná vůle. Sparta v derby ukázala to, co jí historicky charakterizovalo po celé rudé generace. I když to nešlo ideálně, i když nehrála ten nejlepší fotbal, i když neměla tucty šancí... stejně si šla za svým. A vyhrála. Houževnatostí a přesvědčením o vítězném konci nakazila snad i slávisty. Dva centry, dva góly, nazdar. I vítězství proti Jablonci zrodila železná vůle. Jako by se pomalu navracelo to, co kdysi rychle zmizelo.
Červenobílé psycho. A s tím přímo souvisí i slávistické psychické dejà vu. Kdepak, je to jasné, podtržené. I tady se v obrazových reminiscencích vrací historie. Slávistický soubor je shluk osobnostně nesilných a rozklepaných ratlíků a podobných malých psíků.
Spadla na ně mentální lavina zakládající se na předsevzetí "Teď to musíme udržet", přičemž toto dogma většinou bývá prvním krokem k tomu "to neudržet". Slavia je zase těžce nemocná, její sebevědomí potřebuje urychlenou resuscitaci.
Hodný Řepka. Hned na začátku přejel slávistického novice Vyhnala, ale udělal to čistě. Téměř po celé derby byl neřepkovsky klidný a krotký. Sice dostal žlutou, ale to je trochu obligátní.
Jinak nějaké provokace, křik či dokonce vyšší formy násilí absolutně odmítal. Dokonce když se v posledních minutách strhla mela před brankou Blažka, dlouho jen beránkovsky přihlížel, až k němu přiběhl Ragued a vší silou do něj strčil.
Řepka se však nenechal vyprovokovat ke druhé žluté. Jen zblízka chvíli mluvil s Raguedem v intimní diskusi. Disciplína nevyzpytatelného kapitána byla důležitým fragmentem sparťanské vítězné radosti.
