Nepatří mezi fotbalové hubeňoury, přesto je Pavel Horváth pro Viktorii Plzeň nepostradatelný. Nyní se rozhodl svou tvář (i tělo) spojit s projektem Fotbalem proti obezitě, který nově spouští Fotbalová asociace České republiky. Co na tom, že Horváth má k vysportované postavě antického Diskobola pořádně daleko...
Pavel Horváth a jeho tělo (včetně pár nadbytečných kilogramů) je hodně široké téma. Trenér české reprezentace Michal Bílek kdysi prohlásil, že na Horvátha nemá trenky. Jeho nefotbalové figury si všimli i v zahraničí. Když hrála Plzeň v Kodani, místní tisk nazval Pavla Horvátha tlustší verzí legendárního Hagiho. Prý vypadá, jako kdyby chodil dvakrát týdně do McDonaldu.
Pavel Horváth se vtípkům o své postavě směje. I proto s chutí souhlasil a stal se ambassadorem nového projektu FAČR Fotbalem proti obezitě, jehož cílem je upozornit na rostoucí obezitu u dětí a přilákat mládež k fotbalu.
Důležitým bodem je i zavedení Školské fotbalové ligy, do níž se zatím přihlásilo zhruba šest set škol. "Pokud budu mít čas, rád se pojedu i se svými dětmi na nějaký zápas podívat," řekl na tiskové konferenci Pavel Horváth.
Co vám problesklo hlavou, když za vámi přišla Fotbalová asociace, abyste se stal tváří projektu Fotbalem proti obezitě?
Abych řekl pravdu, v první chvíli jsem si myslel, že je to legrace. Napadlo mě, že mě asi vybrali proto, že se blíží konec mé kariéry a chtějí na mně ukazovat, jak to vypadá, když se s aktivním sportem skončí (usmívá se). Ale pak jsem se s tím projektem blíž seznámil a je to výborná věc. Obezita je dnes u dětí velký problém. A sport obecně je důležitý i k vytváření vztahů mezi lidmi.
Jak jsou na tom vaše děti se sportem?
Moje děti jsou zaplaťpánbůh aktivní a sportují rády. Ale vidím tam i sklony k počítačovým hrám, DVD, televizi. Občas musím zvýšit hlas, ale že bych je nutil do sportu, to zatím není potřeba.
Jak to bylo s vámi, když jste byl ve školním věku? Nutil vás někdo k pohybu, nebo jste rád lítal venku?
Určitě měl nikdo nenutil. Dříve stačily dvě tašky, stará branka a šlo se hrát. Tehdy nebyla lákadla, jako jsou dnes. A já osobně jsem byl hrozně rád na hřišti a venku mezi kamarády. Bavilo mě to, vyblbli jsme se. Určitě tam nebyla ta vidina, že bych se někdy mohl fotbalem živit.
Dělal jste v dětství i jiný sport než fotbal?
Hrál jsem i hokej, ale postupem času jsem se musel rozhodnout, kterému sportu se budu věnovat naplno. Doufám, že jsem se rozhodl dobře.
Když už jste se upsal k projektu proti obezitě, nechystáte se také trochu shodit?
Samozřejmě vím, že moje postava a váha nejsou ideální. Ale do konce roku zbývá ještě tolik zápasů, že se do toho nemůžu nějak rapidně pustit, protože bych mohl ztratit sílu. Ale potom se určitě poradím s odborníky a věřím, že přes Vánoce, i když to je nejhorší doba, se mi povede dát něco dolů.
Vy jste příkladem, že lehká nadváha a fotbal na vrcholové úrovni se přeci jen dají skloubit...
Já jsem asi výjimka, která potvrzuje pravidlo. U nás v šatně není moc hráčů, kteří by překračovali normu atletické figury. Jenom ta moje postava je na vrcholový sport taková podivná.
