Vleky jsou neobsazené, stačí sjet kopec a hned zase můžete nahoru. V Krkonoších docela neobvyklá věc. Jenže prázdné sjezdovky fotbalisty Slavie nezajímají. Mají před sebou týden zimní řehole.
Vladimír Šmicer, červenobílá ikona, zrovna pečlivě maže své extrémně dlouhé běžky. „Jsem ze staré školy, jedu si svoji klasiku," usmívá se.
Nekonečně tvrdá drezura, nejméně oblíbená část zimní přestávky - pravidelná návštěva dlouhých stop na Horních Mísečkách. „Neznám nikoho, kdo by se v tom vyžíval," uznává Šmicer. A stoper Erich Brabec mu přizvukuje: „Je to síla. Každý rok horší a horší."
Slávisté jsou rozděleni na dvě skupiny. Jedna se snaží vyniknout v disciplíně Lukáše Bauera, druhá zvolí jednodušší cestu fyzického týrání - vrchlabský spinning. Mezi nimi červenobílí cizinci a ti, co bílou stopu neradi.
V Krkonoších chybí hlavní kouč Karel Jarolím, který za týmem přijede až v týdnu, protože byl v úterý na pohřbu otce. Ze stejného důvodu chybí trenérův synovec Marek Jarolím. Mezi třiadvaceti hráči nejsou ani nemocný Ladislav Volešák a rekonvalescent Ital Gianluca Litteri.
Běžkaři před startem čtyřiadvacetikilometrové anabáze srší vtipem. „To dneska běžíte za Chorvatsko, ne?" křičí jeden přes druhého na asistenta trenéra Petra Vrabce, který zvolil červenobílou kostičkovanou čepici. Postupně humor dochází. Začíná se makat. A dýchat. Hodně. Jen záložník Petr Janda se natřásá: „Dneska to zase vidím na první místo."
Mrazivé jasno
Má pravdu. Ze slávistů dobíhá první, hned za ním Erich Brabec. „Pěkná řehole," říká Brabec směrem k fotografům, kteří stojí v příkrém kopci. „Chtěl bych dělat vaši práci," popichuje fotící (a stojící) muže a ženy.
Krutě mrzne, ale svítí sluníčko. Takzvané horské azúro. Žhnoucí koule vytváří pomocí paprsků, jež pronikají skrze stromy, podivuhodné odrazy a tvary. Až v tom poetickém tichu mezi smrky zapomenete, že hoši ve stopě právě uběhli 24 kilometrů.
Navíc se mezi statnými postavami slávistických mužů občas mihnou jedinci o dost menší, nemotornější. Sešívaný potěr. Desetiletí kluci bydlí kousek od Švýcarské boudy, kterou obsadily jejich dospělé vzory. „Pánové, hlavně se to na běžkách naučte už teď. Ať pak s vámi nemám v budoucnosti zbytečnou práci," říká snaživým prckům kondiční trenér A mužstva Jan Netscher.
On jediný se v zimním trýznění vyžívá. Je vidět, jak ho to baví. Na hlavě má kameru, pečlivě sleduje každý pohyb svých svěřenců. Koho nevidí, o tom stejně ví - díky sporttesteru, jenž měří tep a další fyzické faktory.
Slávisté samotní pak také měří. Měří dny a hodiny do konce nejnáročnější fáze své zimní přípravy. Zítra zase půjdou na běžky, na spinning. Přitom ty vleky jsou tak prázdné...
Foto: Robert Sedmík
