Opar nad zasněženými krkonošskými vrchy zlehka odfoukává ranní vítr, je to vážně nádherný pohled. Takový poetický, hned máte náladu veršovat nebo se nezřízeně válet v bílé pohádkové krajině. Jenže - vy možná. Fotbalisté Slavie nikoliv. Jsou trýzněni v kopcích nad Švýcarskou boudou. Ve Špindlerově mlýně nahánějí fyzičku jakožto základ útoku na destrukci bodového manka, jež je v lize provází.
Trenér Karel Jarolím sedí po dobrém obědě uvolněný mezi novináři. „Jestli si s klukama zaběhám? Blázníte? Já jsem unavený jenom z toho, když je vidím," směje se.
Jinak však na cenění zubů nemá moc náladu. V hlavě mu pulzují myšlenky, jak fotbalově nemocný klub uzdravit a vrátit mu na jaře vítěznou pohodu. Slavia ztrácí na čelo osm bodů. "Není to poprvé, kdy jsme tady ve Špindlu v takové situaci," říká. "Když jsem ve Slavii začínal, také jsme na tom nebývali tabulkově úplně v pohodě."
Teď je to ovšem vůbec nejhorší za jeho čtyři a půl roku trvající misi. A jaký že by měl být onen lék na vyplavení bodových ztrát? Kádrová stabilizace doprovozená menším posilněním - nikterak výrazným. V klubu už je Jan Kysela z Boleslavi.
"Počítám s ním do útoku," říká Jarolím a nastiňuje ještě dvě přestupové vize: "Potřebujeme bezpodmínečně obránce, protože jich máme málo. A středopolaře."
Co se týče jména obránce, kolem klubu se špitá o Janu Kopicovi z Heereenveenu. A středopolař? Buď zůstane Rudolf Skácel, který si shání ekonomicky výhodné angažmá v zahraničí, nebo Slavia pokusí koupit "tajemného cizince", o němž Jarolím vůbec nechtěl mluvit.
"Není z české ligy, to je jediné, co vám můžu říct. Ale uvidíme, jak se rozhodne Skácel. Chápu jeho zahraniční úmysly, v blízké době snad bude definitivně jasno."
Po krkonošské fyzické trýzni následuje přelet na Kanárské ostrovy. A pak už liga. "Musíme se nechat inspirovat závěrem podzimu. Tam jsem viděl pozitiva," předestírá Jarolím své sny a vize, jak se dostat z krize.
Foto: Robert Sedmík
