Mizerné a marné. Sparta zaslouženě prohrála šlágr v Plzni

Plzeň se po kostrbatém úvodu sezony vrací zpět do role nejsilnějšího. Vodopád sebevědomí jí přináší zasloužená výhra 1:0 ve šlágru s pražskou Spartou. Viktoria vede ligu o pět bodů. Špatná Sparta kroutí hlavou sama nad sebou.

Méně zkušeností Plzně? Tudíž neschopnost zvládnout tlak hitu kola? Kdepak. Fotbal je krásný v tom, že dokáže svérázně popřít všechny prognózy a teorie, které plují předzápasovým mořem názorů. Byla to právě Plzeň, která vypadala jako zkušený a silný tým, naopak sebevědomá a rozjetá Sparta od začátku najednou připomínala shluk těch, kterým se rozklepaly nohy už u Berouna.

Málo pohybu, absolutně nezvládnutá hra ve středu pole, individuality utopené v šedi... To vše bylo důvodem sparťanské utrápenosti. Naopak Plzeň hrála svěží fotbal, dirigovaný vzorným režisérem Pavlem Horváthem. Byly to záběry a střihy, které umí jen on sám.

Vždy, když měl plzeňský mozek míč, hrozilo rudým zlo. Jeho centry ze standardních situací hlavičkovali spoluhráči nad, a tak si následně musel vzít žezlo zápasu Horváth osobně. Z přímého kopu po čtvrthodině hry zamířil od břevna těsně za brankovou čáru. Rozhodčí postřehli, že míč byl v gólovém prostoru, takže rozhodli: 1:0 pro Plzeň! Sudí zaslouží pochvalu, bylo třeba bystrosti.

Sparta bez zbraně

A dál? Ještě před Horváthovým gólem měl obrovskou šanci Jan Rezek, jenž vymíchal sparťanskou obranu, ale Blažek střelu na zadní tyč vytáhl. Další šanci měl Neuvirth, jenž Horváthův voňavý bochánek hlavičkoval nad.

Sparťané? Nic! Až pět minut před koncem půle upozornili, že by možná chtěli taky něco dělat, když už jsou na hřišti. Hlavička Brabce ale skončila na reflexech skvělého brankáře Pavlíka, Kweuke pak stejným způsobem, tedy hlavou, mířil nad.

Do druhé půle vyrazila Sparta s "obřím" útokem, Kweukeho doplnil ještě Tomáš Pekhart. Letenští byli o něco aktivnější, ale stále jim scházely základní faktory fotbalového úspěchu:  invence, kombinace a hlavně - předfinální a finální fáze.

Nefungovaly ani zbraně, které předtím zabíjely; třeba nečekané výstupy krajních beků, chytrost Matějovského či gólový pud Kweukeho (ten ale téměř nedostal balon).

Sparťanská marnost se prohlubovala na pozadí posledních plynoucích minut. Rudí snad i chtěli, ale nemohli. Nešlo to. Šance žádné, tlak jen symbolický. Jediný náznak šance měl sedm minut před koncem Kweuke. Dal vedle.

Plzeň absolutně zaslouženě mizerného soupeře porazila a odrazila jeho tlak na první příčku. Už se jí zase lépe dýchá.