V sobotu snad celé fotbalové Česko sledovalo hit kola mezi Plzní a Spartou (1:0), přičemž je třeba přiznat - odcházelo nespokojeně, znuděně. Až na příznivce Plzně. Ti se radují z navýšení náskoku v čele a odpálkování rozjetého pražského soupeře. Jinak zklamání.
On-line deník TÝDEN.CZ přináší souhrn čtyř poznatků, které ukázal očekávaný souboj prvního s druhým, jenž měl být ozdobou jarní sezony.
1. Česká liga nevyužila šanci
Nejprve obecněji. Na ten zápas se dívali možná i ti, pro něž je jinak česká liga šedou soutěží belhajících se nemotorů bez invence. Dva vládci tabulky jim mohli snížit míru škodolibosti, avšak místo toho jen dodali pesimistům další výrazné menu důvodů.
Minimum šancí, málo opravdu hezkých momentů, které sice doprovázelo určité nasazení, ale hlavně ze strany Sparty ani to nebylo dostatečné. Prostě se běhalo, občas vystřelilo, ale v komplexu by se dalo před slovo "hit", jež symbolizovalo střetnutí mocných, dosadit písmeno "s", čímž by vyšlo anglické slovo majoritně charakterizující nevzhledné utkání. Jasně, šlo o hodně. Ale tady ani kluby neprezentovaly opatrnost, ale hlavně marnost (především Sparta).
2. Horváth je jedinečný
Pavel Horváth je skvělý fotbalista, vtipný řečník, příjemný společník. V marasmu utkání vyčníval, společně se spoluhráčem Michalem Ďurišem. Ale zlaté žezlo moci měl v rukou Horváth. Dal hezkou branku, režíroval, bavil. Jako jediný přinesl "nadrozměr", něco opravdu hezkého.
Bez Horvátha, jenž dostal čtvrtou žlutou kartu, je Plzeň o třicet až čtyřicet procent slabší. Je dirigentem, totálním mozkovým centrem, základním procesorem západočeského fotbalového systému. A nutno přiznat - i když je Horváth opravdu výjimečně chytrým hráčem, není od věci zmínit, že mu je už pětatřicet let. A stejně může většinu ligových hráčů použít jako tkaničku do kopačky. Je to dobře? Ne.
3. Kde je Sparta?
Ze začátku sezony hrála báječně. Proti Liverpoolu, Ostravě. Vypadalo to, že Sparta má nejen skvělou formu, ale že umí zahrát i výtečný fotbal. Tryskové rozlétnutí trochu zchladila totální defenziva Příbrami, se kterou si sparťané nevěděli rady a byli rádi za výhru 1:0. Byl to náznak? Možná.
Protože v Plzni to byl jednoznačně nejhorší výkon jara. Vše krásné pominulo - invence Matějovského, výstupy krajních beků, přirozená křídelní hra, rychlý přechod do útoku, Kweukeho kouzla... Bum! Bylo to pryč. Sparta byla pomalá, bez svěžesti, bez tlaku. "Pochvalu zaslouží jen Tomáš Řepka," řekl po zápase trenér Martin Hašek. Může jít jen o chvilkový zkrat, ale už teď dostali rudí jasné varování: nepůjde to samo. Metamorfuje snad jarní Sparta zpět do nevýraznosti podzimu? Uvidíme. Každopádně lekce za tři ztracené body bolí hlavně její psychiku, která byla doteď silnou výhodou.
4. Rozhodčí: respekt!
Pochvalme je také někdy. Především za uznaný gól od břevna těsně za čáru, který bylo hodně těžké zpozorovat. Ti, co seděli na tribuně, dlouho nevěděli. Proto respekt pomeznímu rozhodčímu Ondřeji Pelikánovi, který vše viděl a nahlásil hlavnímu Miroslavu Zelinkovi.
Ani Zelinka si nevedl špatně, rozdal sice možná příliš žlutých karet (devět), ale to je jeho dlouhodobý styl. Hlavní je, že magnet kola neskončil fiaskem, které by doprovázely spekulace o ovlivnitelnosti rozhodčích. Muži v černém předvedli dobrý výkon. Škoda, že samotní fotbalisté už moc ne...
