Sparta porazila Žižkov. V drnech, bahně, dírách

Bahenní žižkovská lázeň měla pozitivní účinek na fotbalisty Sparty. Ti vyhráli nad Viktorií 2:1. První půle nabídla fotbal koukatelný, ofenzivní, zajímavý. Terén se pak zhoršoval. Sparťanům to ale moc nevadilo.   

Jozef Chovanec překvapil. Od základu přebudoval herní rozestavení, křídelní „jednoútočníkový" systém 4-5-1 změnil na tradičnější a pružnější 4-4-2. Do útoku postavil  mix techniky a síly - Bonyho Wilfrieda s Janem Holendou.

Žižkov od počátku nevypadal jako tým utopený na dně tabulky české ligy. Nebojácnost, ofenziva, invence, síla, chuť - vlastnosti, pomocí nichž Viktorka tlačila. Odměnění smělého výkonu přišlo po rohu Petra Švancary a gólové hlavičce Lukáše Vaculíka. Žižkovský hráč dostal od sparťanských obránců sladký prezent v podobě dostatečného prostoru - brankář Jaromír Blažek pak trochu zaspal , byl špatně postavený - a Vaculíkova hlavička jej přelétla až do sítě. 1:0.

Než kdokoliv začal jakkoli analyzovat předešlou situaci, už na druhé straně sledoval zase sparťanskou gólovou radost. Blesková odpověď přišla z nohy Jana Holendy - dvěma doteky si zpracoval nahrávku, zažongloval mezi viktoriánskou obranou a přízemní střelou srovnal.

Špatný Peter

Nový herní systém Sparty slavil chvilkové úspěchy. Uprostřed celkem slušně kooperovali Juraj Kucka a Jiří Kladrubský (Patrik Berger nehrál), na pravé straně měl záblesky Žofčák, naopak vlevo hrající premiant Sergio Peter marně hledal cestu k míči, změnil se v neviditelného.

Německá posila Sparty měla před sezonou (i při ní) velké kondiční manko - Peter dostal individuální „odtučňovací" plán. A i při zápase byl fyzický nedostatek znát. Nestíhal dopředu, dozadu. Navíc meteorické díry v trávníku, které postupně měnily zelený porost v tmavohnědé bahenní oraniště, asi jen tak někde neviděl. A tak ani moc diváků nevidělo jeho - u míče, v akci...O poločase Peter vystřídal.

Šance Žižkova, gól Sparty

Žižkov tlačil, první půlhodinu byl lepší. Sparta občas kontrovala. Součet příležitostí: průnik Juraje Kucky a tyčka, na druhé straně běžel Pavol Straka z úhlu  na Blažka (zbrkle zakončil), pak střílel Sabou (Blažek vyrazil), nakonec Švancara zpracovával perfektní pas Koukala - nýbrž nezpracoval. Kdyby střílel z voleje, lépe by udělal.

A pak přišel žižkovský faul na Holendu, přímý kop. Zahrával Igor Žofčák. A perfektně. Točený míč dopadl přímo na kštici...Juraje Kucky! Slovenský záložník hlavičkoval v prokletě prázdném prostoru a přelil vedení na stranu Sparty. Premiérový gól v rudém (ten zápas ale v náhradním žlutém) dresu oslavil saltem.

Tempo hry se zklidnilo, druhý poločas začal mnohem pokojněji než první. Trávník chvilkami stavěl hráčům do cesty různorodé překážky, měnil se ve svéhlavý organismus - i to byl důvod mnoha nepřesností a nedokončených kombinací.   

Ubyly nápady, střely, šance, Žižkovští jakoby se dostali do podivného typu fotbalové deprese. Najednou nebyli tak živí, nebyli tak nebojácní, sebevědomí. Sparťané se stáhli do obrany a čekali, co bude, přičemž plánovali brejková překvapení.

Čas plynul, žižkovská bezmoc se rozrůstala stejně jako bahenní prostory plné bezedných děr po viktoriánském trávníku. Do náhodné šance se po rohu dostal Zdeněk Koukal, avšak jeho střela profičela kolem sparťanské brány.

Konec utkání se změnil v přehlídku faulů, kouskování hry, zbytečných žlutých karet a zdržování od sudího Kocourka, který jakoby nezapřel sekorovskou podstatu svého příjmení - zápas měl až "kocourkovské" rysy. Ale rozhodčí utkání nějak výrazně neovlivnil, spíš rozdrobil a zpomalil, to budiž pravdou.

Když už se zdálo, že je konec, měl obrovskou šanci Martin Vozábal - jeho prudký volej skvěle vyrazil Jaromír Blažek.

I dímky němu Sparta vyhrála 2:1 a posunula se na druhou příčku v tabulce.

Foto: ČTK