Mohutný pískot. To není zvukový doprovod fotbalových mistrů. Sparťanům asi hučí v uších ještě teď. Poté, co předvedli doma proti Teplicím, dal rudý lid nahlas vědět nespokojenost. "Bojujte za Spartu!" skandoval celý stadion ve chvíli, kdy Sparta prohrávala 0:2.
Podzim už se mění v zimu, večery bývají chladné. Takové ty peřinovité, uvolňující... Být venku, to je za trest. A platilo to i ten sobotní večer, kdy jediné, co mohlo zahřát, byl fotbal.
Sedět na Letné bylo za trest. Fotbal špatný, šancí málo... Nic moc. Vlastně nic. "Teplice přijely bránit a my nevěděli, co s tím," přiznával po zápase stoper Erich Brabec.
To nevědomí bylo absolutní. Pečlivá defenziva Teplic za pár minut udělala ze sparťanů frustrovanou bandu. Byl to nevzhledný beton, který zatarasil cestu ofenzivě a fotbalové zábavě. "A co jsme jako měli hrát?" tázal se dotčeně teplický trenér Jiří Plíšek na pozápasové tiskové konferenci. "Respektujeme sílu Sparty, proto jsme hráli, jak jsme hráli. A dali jsme dvě branky, nevím, co byste chtěli víc," útočil na otázky týkající se naprostých priorit v obraně.
Z druhé strany - Sparta si s tím měla poradit. Nebo alespoň hrát lépe, snaživěji, aktivněji. S vůlí, nikoliv bez ní. "Hráli jsme pomalu, neměli jsme skoro žádné střelecké příležitosti, záložní řada nepodporovala útok," stěžoval si naštvaný Jozef Chovanec. "Teplice měly dost času na to, nás bránit. Naši útočníci byli zády, ofenziva bez pohybu..."
"Postupné útoky se nám nedařily, nic jiného jsme nedokázali," věděl i Brabec, kterému zápas vůbec nevyšel. Nejprve tečoval Mahmutovičovu střelu a zavinil první branku, nešikovně se objevil i při druhém gólu... "Smolná teč," okomentoval jen první branku. "Moc nás mrzí to, co se stalo." Chovanec si směrem k Brabcovi jen povzdychl: "Nevyšlo mu to."
"Vím, že lidi pískali. Snad budou stát dále při nás. Protože teď hrajeme hodně důležité zápasy," vzkázal Brabec.
