Zasloužené vítězství, tak zní drtivá většina ohlasů na historicky první titul Plzně ve fotbalové lize. Západočeši předváděli po celou sezonu nejhezčí a zároveň nejúčelnější fotbal. Na lavičce měli trenéra Pavla Vrbu, který dal svému týmu charakteristickou herní tvář, na hřišti pak Pavla Horvátha, trenérovu prodlouženou ruku a hráče, který nemá v lize obdoby.
On-line deník TÝDEN.CZ přináší šest důvodů, proč je letos titul v těch správných rukou. Kromě Horvátha a Vrby, jsou dalšími příčinami plzeňského triumfu silné zázemí, kádr poskládaný s akcentem na rychlost a technickou vyspělost, skvělá parta či také často zmiňovaná silná psychika.
Výjimečný Pavel Horváth
Šestatřicetiletý plzeňský záložník je v české lize zjevem absolutně ojedinělým, výjimečným. Po psychické i fyzické stránce. Fotbal bere s nadhledem, přesto dokáže hráče kolem sebe strhnout k maximálním výkonům. Nepostradatelný v kabině, kde šíří pohodu a dobrou náladu, tak i na hřišti, kde skvěle organizuje hru, nahrává, přidává důležité góly. Třeba ten, kterým rozhodl o vítězství Plzně nad Spartou v úvodu jara svou vyhlášenou levačkou z přímého kopu. Právě tahle branka nasměrovala Plzeň k titulu. Kapitánovi Plzně sice chybí rychlost a přebývají kila na váze, stále to však dokáže nahradit geniálním fotbalovým myšlením.
Trpělivý stratég Pavel Vrba
Recept na vítězství získal od Františka Komňackého v Ostravě, na vlastní kůži si to později vyzkoušel v Žilině. Trenér, který dokázal kolem Horvátha postavit skvělý tým. Horváth už toho tolik nenaběhá, proto kolem něj postavil rychlostní typy. Jednoduchý, ale účinný tah. Mužstvo vede dva a půl roku, za tu dobu z něj trpělivě vybudoval sladěný stroj na vítězství. Hráči ho berou. Vidí, že jeho taktické záměry fungují. Navíc dokáže kabinu zklidnit a motivovat, i když na jaře se nevyhnul občasným podrážděným reakcím. Nezpochybnitelný autor úspěchu Plzně.
Účelný styl, složení týmu
Vrba si vytyčil, jaký fotbal chce hrát a vybral si pro něj vhodné typy. Zvolil útok a vsadil na rychlost. Dokázal najít recept, jak bořit zahuštěné obrany soupeřů. Tým zároveň věděl, jak se má chovat, když je pod tlakem. Ofenzivní schopnosti hráčů lahodily očím diváků, účelná obrana tomu všemu dávala základ. Výsledek? Pouhé dvě prohry za celou sezonu (bez zápasu posledního kola v Olomouci, pozn. red.). V týmu byl navíc dostatek fotbalistů schopných dávat góly. Když se na jaře střelecky trochu vytráceli podzimní góloví tahouni Rezek s Kolářem, našli se jiní zakončovatelé. Tlak se tím rozložil na více hráčů.
Zápasy se Spartou
Oba Plzeň vyhrála 1:0. Právě ve vzájemných duelech rozhodla o tom, že pohár se z letenské vitríny přemístí do Štruncových sadů. V případě bodové rovnosti to dávalo Západočechům fakticky jeden bod navíc. Sami to často zmiňovali jako psychickou výhodu.
Mentální odolnost
Plzeň už během podzimu vedla o 12 bodů, aby šla do zimní přípravy pouze se čtyřbodovým náskokem. Pronásledovatelům ze Sparty tak vlastně sama hodila záchranné lano a sama se dostala pod obrovský tlak. Po remíze na Slovácku přišla o další dva body, když Rezek navíc neproměnil penaltu. V dalším zápase už čekala Sparta nadržená převzít konečně první místo v tabulce a odrazit se k obhajobě titulu. Odpověď Plzně? Vítězství 1:0, pětibodový náskok a rozhodující dávka sebevědomí. Tady se zrodil nový mistr.
Silné zázemí
Plzeň zažila pozoruhodně převrácenou paralelu s pražskou Slavií. Zatímco předloňský mistr upadl během dvou let ze slávy do totálního ekonomického chaosu, na hranici samotné existence, Plzeň prošla za zhruba stejnou dobu opačnou cestou. Z bahna předluženosti se vyhrabala k ekonomické stabilitě. Jistě, peníze, které do klubu vložil nový majitel Tomáš Paclík, se mu ještě zdaleka nemohly vrátit, ale jako podnikatel ukázal obrovskou dávku odvahy, když se rozhodl klub finančně zachránit. Nečekaný titul pak jistě zhodnotí jinak, třeba prestiží, kterou si takovým krokem vybudoval.
Navíc je tu vidina Ligy mistrů a z ní pramenících obrovských příjmů. Za zmínku stojí také tah, kdy nad dluhy nespekuloval, jak je v českém fotbalovém rybníčku zvykem, ale platil na dřevo. Jak hráčům, tak i například Spartě za její bývalé fotbalisty. Letná tak neměla páky, jak svého největšího rivala v boji o titul znejistět. Bez závazků se s ní Plzeň mohla měřit jako rovný s rovným. I to přidalo Horváthovi a spol. hodně sebevědomí.
