Vládnoucí král se vzdal trůnu. Dobrovolně, svou vlastní bezzubostí. Plzeň po prohře 0:1 na Spartě musí skousnout střet s realitou. A nejde tolik o výsledek jako o předvedenou hru. Pokud chtějí Plzeňáci v příštích letech napodobit (předhonit je přespříliš troufalé) úspěchy Vrbovy éry, budou muset něco změnit. A také přivést nějakou tu posilu. Proti Spartě jim nefungovalo téměř nic. Přihrávky je neposlouchaly, kombinace vázly, soupeřům nestíhali, tudíž faulovali. Rozdíl mezi oběma českými kluby byl mimo jiné i ve hře po krajích. Někdejší plzeňská chlouba se přestěhovala na Letnou.
Viktoria Plzeň = hra po křídlech s nebezpečnými centry do vápna. Taková rovnice platila v posledních letech. Takový byl plzeňský rukopis na trávníku, plzeňská pýcha. I díky svým aktivním, rychlým křídelníkům získala Plzeň v posledních třech letech hned dvakrát mistrovský titul a překvapovala evropské giganty. I díky tomu dominovala nad Spartou.
Jenže nyní se situace obrátila. Nebezpečnými křídly se pyšní Sparta. V nedělním šlágru jara se to ukázalo jasně: Kadeřábek s Dočkalem napravo a Costa s Přikrylem (který zdařile zastoupil Krejčího) nalevo dokázali pořádně rozleptat obranu soupeře. Důraz, agresivita, neúnavný pohyb s míčem i bez míče... Naopak Plzeňáci se ve "své" křídelní discipíně trápilli. Nefungoval ani střed hřiště v podání neviditelného Horvátha, míče ztrácejícího Koláře a vyloučeného Hořavy. Přechod do útoku, Mizérie.
Otupělé ostré kraje
Ale zpátky na kraj. Někdější plzeňské křídelnické duety Rajtoral s Petrželou napravo a Limerský s Pilařem nalevo jsou minulostí. Ostré kraje otupěly. Rajtoral s Pilařem už hledají fotbalové štěstí v Německu a plně nahradit se je nepodařilo. Řezník není zdaleka tak kreativní a přímočarý jako Rajtoral. Ví, že se nemůže pouštět do kliček a do vápna tak často jako jeho blonďatý předchůdce.
Petržela před ním si sice stále udržuje svůj standard, když ale chybí (jako proti Spartě), Plzeň nemá stejně zdatného nástupce. Tecl je čistokrevný útočník a "jeho" (a Řezníkova) pravá strana hořela intenzitou benzinu. Navrátilec Rezek zase potřebuje čas, aby si fotbalový kumšt znovu osvojil. Ještě že se po nepovedené anabázi v Augsburgu podařilo zrecyklovat alespoň Petrželu...
Na levé záloze je situace horší. Je to téměř dva a půl roku, co Plzeň opustil levonohý štírek Václav Pilař, nástupce jeho kvalit je však stále v nedohlednu. Ďuriš, někdejší notorický nahrádník, má být "z nouze ctnost", jenže ctností rozhodně není, což v posledních zápasech ukazuje v plné parádě. Bohužel.
Ideální volbou pro zápas na Spartě nebylo ani poslat na hrot útočníka Wágnera. Tomu se daří hlavně na slabší soupeře, kteří nemají tak kvalitní rozehrávku od stoperů. Tudíž ne na konstruktivní sparťany. Brabce s Holkem by daleko více zaměstnával a narušoval zakládání rudých útoků běhavější Tecl.
No nic, český titul už je letos pro Plzeň zřejmě pasé. Sparta se jeví nepřemožitelně. I díky moderním křídelníkům, které jim závidí celá liga. Včetně mistrovské Viktorie. Nějaké křupavé, propečené, zkrátka chutné křidýlko by se v přestupovém období k vychlazené Plzni náramně hodilo.
