Podzimní část HET ligy je u konce. Ale to neznamená, že bychom zanevřeli na dění v nejoblíbenějším sportu na světě. Stanislav Hrabě si v předposlední glose letošního roku posvítil na pražskou Slavii, která nedopadla o moc lépe, než její rival ze Sparty, na volbu předsedy FAČRu i ocenění pro nejlepšího fotbalistu na světě.
Oslavy k 125 letům Slavie Praha v Obecním domě byly velkolepé. Nejstarší český klub na nich nešetřil, vyšperkoval je i zlatý slavík Karel Gott. Připomenuté úspěchy a pády v průběhu desetiletí zdůraznily pomíjivost fotbalových výsledků, protože jinak podzimní sezona držiteli mistrovského titulu moc nevyšla.
Urazili fotbalového boha
Hráči chtěli galavečer vyzdobit postupem do jarního kola Evropské ligy, avšak prohra doma 0:1 s Astanou jim v tom zabránila. Šancí na vyrovnání bylo dost, ani jedna se neujala. Vypadá to, jako by slávisté urazili fotbalového boha, že jim nic do sítě kazašského týmu nic nespadlo, kdežto soupeř skóroval z ničeho.
A nebylo to na podzim poprvé, kdy byli jasně v utkání lepší, vytvořili si kupu příležitostí, ale nevyhráli. Stačí připomenout, že ve třech duelech Evropské ligy skórovali doma jen jednou, byť jim zásah proti Tel-Avivu přinesl tři body. Něco je v mužstvu špatně. Něčím boha urazili a musí si ho udobřit. Nabízí se jediné - pokora.
Jako Sparta
Slávistické podzimní bilancování oslnivé proto není. Fotbalisté nepostoupili do vytoužené Ligy mistrů, v kvalifikaci doma jen jeden gól Borisovu, v české nejvyšší soutěži ztrácejí na Viktorii Plzeň obludný počet bodů, obhajoba titulu je jen počtářskou možností.
Před sebou mají už jen jednu trofej - domácí pohár MOL Cup. Slabá útěcha. Vlastně jsou na tom podobně jako jejich věčný rival Sparta. Jen s tím rozdílem, že na Letnou rozladění přišlo mnoho týdnů dříve.
Fousek chce pomoci, Malík vládnout
Dva kandidáti se ucházejí o místo předsedy fotbalové asociace. Zatímco Petr Fousek, osobnost uznávaná po celém světě, jde do souboje bez podpory šedé eminence Romana Bebra, jeho protivník Martin Malík se jí neštítí. Chce vyhrát.
Jeho vyjádření, že bez Berbra by bylo ekonomicky ještě hůř, má stejnou hodnotu, jako by po 40 let devastace celé země někdo chválil komunisty za chozrasčot. Co se dělo za jeho vlády? Na předsednických židlích na krajích a okresech sedí jeho nohsledi, bývalí rozhodčí... a vychovali někdy nějakého hráče?
Nadutý Ronaldo
"Nevidím nikoho, kdo by byl lepší než já. Žádný hráč nedosáhl takových věcí. Věřím, že jsem nejlepší hráč v historii fotbalu," holedbal se portugalský útočník Ronaldo, když přebíral pátý Zlatý míč nejlepšího hráče světa. Hodně sebevědomé. Dosáhl toho skutečně hodně, ale byli lepší.
Jako trojnásobný brazilský mistr světa Pelé. K nehynoucí slávě táhli argentinský národ Kempes a Maradona, dvakrát Italy rozjásal Meazza, co nezapomenutelný Cryuff, císař Beckenbauer, božský Platini, Brazilci Garrincha, Didi, Ronaldo, famózní Zidane... I krajan Eusébio udělal větší díru do kronik.
Cristian Ronaldo se chlubí vavříny, ale v důležitých momentech taková třída nebyl. Na MS 2014 přijel tragiky nepřipravený, Portugalci se nedostali ani ze skupiny. Loni se sice konečně dočkal úspěchu na EURO, ale kromě vydařeného zápasu s Maďarskem přesvědčivý nebyl, ve finále odstoupil po 20 minutách. Nejvíc však jásal. Ronaldo je nejlepší mediální fotbalista všech dob. To ano.
