Jako zeď. Brankáři, kteří okouzlili Brazílii

Od každého fotbalového šampionátu se očekává, že díky němu na fotbalové nebe vylétne hvězdička, od které by to přitom čekal jen málokdo. Pokud opomeneme fantastického Kolumbijce Jamese Rodrígueze, těžko byste v poli hledali hráče, který celé mistrovství světa prozářil jako světluška na jaderný pohon. Pak se ovšem stačí podívat do malého vápna, a najdete celou plejádu brankářů, kteří si díky parádním výkonům na šampionátu řekli nejen o pozornost, ale i o mnohem lukrativnější angažmá.

Diváci si v Brazílii užívají gólové hody. Průměr 2,75 gólů na zápas zavírá pusu všem pochybovačům, kteří o globální megaakci tvrdí, že nestojí za tak obří dávku pozornosti. Branek ale mohlo padnout mnohem víc. Nebýt hráčů jako Howard, Navas, Ochoa, Neuer či Courtois.

Mnozí z fotbalistů, kteří drželi nad vodou šance svých týmů, přitom před šampionátem čelili nekompromisní kritice. Příkladem může být Alžířan Raïs M'Bolhi. Ve Skotsku, kde dříve působil v dresu místních Hearts, prý manažer úplně zapomněl, že za tento klub kdysi hrával. V bulharském CSKA Sofia před mistrovstvím ani pravidelně nechytal. A vida, jen těžko by bez něj africký tým dokráčel až do osmifinále, kde notně potrápil favorizované Němce až do penaltového rozstřelu.

Jestli měli Brazilci v historii nějakou slabinu, byla na pozici brankáře. Ani letos se od Júlia Césara neočekával žádný festival letecké akrobacie. Čelil kritice, z anglického angažmá v Queens Park Rangers, kde odchytal jen čtyři zápasy, se poroučel na klidný fotbalový "důchod" do kanadského Toronta. Tohle že má být opora týmu, který aspiruje na šestý titul mistrů světa? Nyní už nepochybuje nikdo. Hrdina z penaltového rozstřelu proti Chile má najednou podporu celé Brazílie.

Velký příběh na šampionátu napsal Tim Howard z USA. Dlouholetá opora Evertonu už v pětatřiceti letech nekypí zrovna přehnaným potenciálem. Na mistrovství světa ale ukázal, že věk, zejména u brankáře, není rozhodující. Svými nebojácnými zákroky dostal výběr Spojených států až do osmifinále, proti Belgii vytvořil rekord v počtu lapených střel. V Americe rozpoutal fotbalovou horečku a jako hrdinu jej oslavoval i prezident Obama.

Výše zmínění hráči se navzdory své prezentaci na šampionátu lepšího angažmá už nejspíš nedočkají. To ale s největší pravděpodobností nebude platit pro Keylora Navase. Pojem "opora" pro kostarického gólmana zkrátka nestačí. Odepisovaný výběr s Navasem v brance vyhrál skupinu smrti, kde na něm ztroskotali Angličané, Italové i Uruguayci. Zneškodnil i Řeky a chybělo jen málo, a domů mohli jet také Nizozemci. Nakonec postoupili až po penaltách, když sto dvacet minut nenašli recept na skvělého Navase. V Brazílii si udržel 91procentní úspěšnost zákroků, o které sní nejeden hokejový brankář. Není divu, že se o gólmana Levante zajímá Liverpool, Arsenal i Real Madrid.

Obdobný případ je Guillermo Ochoa. Kariéru talentovaného Mexičana notně zbrzdilo podezření z dopingu. Ačkoliv se nepotvrdilo, sen o angažmá v evropském velkoklubu se vmžiku rozplynul. Ochoa skončil v podprůměrném korsickém Ajacciu a toužil po restartu. Ten přišel až letos v létě. Mexický Tarzan doháněl k šílenství nejen ofenzivní esa Brazílie a hlasitě si řekl o angažmá v mnohem kvalitnějším klubu.

Zatímco Ital Buffon či chybující Španěl Casillas budou potřebovat hodně míchaných drinků na dovolené, aby zapomněli na brazilskou blamáž, jiné brankářské hvězdy dokázaly potvrdit očekávání. Belgičan Thibaut Courtois bude pro Petra Čecha v Chelsea opravdu hodně tvrdou konkurencí, letos zazářil nejen v Atléticu, ale i v národním dresu Belgie. To samé platí o Manuelu Neuerovi, jenž na rozdíl od něj bude jen stěží hledat prestižnější angažmá než na adrese mnichovského Bayernu. Právě on aspiruje na trofej Lva Jašina pro nejlepšího gólmana turnaje. Kdyby se navíc vyhlašovala cena pro nejlepšího libera, měl by ji s velkou pravděpodobností už dávno v kapse.