JAR přikryta vězeňskou dekou aneb Žijeme!

Vzal deku. A dostal rok a půl vězení. Nezaměstnaný Jihoafričan má prostě smůlu. Za krádež přikrývky jednoho z fanoušků okamžitě mazal před zrychlený speciální soud. A už sedí. Možná leží. Přikrytý vězeňskou... dekou.

Slušné, uznávám. Leporelo zločinných příběhů v JAR se skládá v obrazy občasných kuriozit a drobných přepadení nežli skutečných průšvihů, na které všichni čekáme - tedy spíše jsme je čekali.

Při kontaktu s českými novináři, kteří v JAR jsou, slýchám, že to tam je dost svérázné - třeba autopravidla. Vozidlo se musí zamykat kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv a když jdete nakoupit, druhý musí auto před obchodem hlídat s řetězem v ruce a drsným výrazem, zamčený uvnitř... ale v komplexu uznejme všichni - neděje se nic, co by světem třáslo.

Drobné krádeže jsou a budou, to je normální i mimo Afriku, jen tam dole je to trochu ztisícinásobené. Jo, několika zahraničním novinářům na nějaké divné farmě, kde byli zpočátku mistrovství ubytováni, mířili na hlavu pistolí a pak jim vzali foťáky a počítače... ale žijí! Ano, žijí.

Desetitisíce policistů jsou prý pečlivě rozmístěny, aby hlídaly, rychlé soudy pracují a pracují, odsuzují i za krádeže deky. Na rok a půl.  

Vypadá to, že bezpečnost v JAR jakž takž funguje. A to je dobře. Nebo spíše - je to dobře? Je dobře, že zásadní vzkaz účastníků mistrovství, kromě všech těch fotbalových věcí je: ŽIJEME?

Foto: ČTK/AP