Maradona, ztracená láska a hédonické bloumání

Jak se z boha stane satan? A jak vypadá opravdová fotbalová láska? Diego Maradona v hlavní roli argentinské soap opery, která nejspíš bude končit v nejbližších dnech.

Odjížděl jako vůdce božského komanda, které mělo jedinečnými fotbalovými kopyty zválcovat svět. Jenže slovo kopyta asi Argentinci špatně pochopili, protože po čtvrtfinálové masáži od Německa (0:4) se hvězdy prezentovaly jako hejsci z vesnice s velkou chutí k pivu, menší pak k fotbalu. Tedy - jako kopyta.

Velký Diego přijel domů v roli smutné želvy. Bez energie, kterou bavil Afriku, zastrčen v krunýři zklamání. Vítaly ho sice stovky fanoušků, u nichž bude navždy svatý, ale to byl jen záchvěv - většina veřejnosti stojí podle průzkumů proti němu.

Argentinská média vložila Maradonu do pekelného šicího stroje. Tu modlu, nedotknutelného krále, který je v zemi něco jako nebe, slunce, zem, oheň i voda dohromady.

Teď je ale sešíván, vyšíván. Neustále, nekonečně, každý den. Sám zklamán. Dotčen. Protože ten, kdo říkal, že nevýhoda argentinského trenéra je fakt, že není žádný trenér, ale jen směšná ikona, v současné chvíli vítězí a svoje názory připomíná.

Jak vypadá opravdová fotbalová láska? Jako ta skutečná. Je strašně moc pomíjivá. Najednou zmizí. Zářivá aura dokonalosti se změní v tiše odplouvající odér zklamání. Maradona už není argentinský miláček. Každý může sešlápnout šicí stroj a jedovatě bodnout. Každý. Nepředstavitelné. Tedy kdysi.

Z boha se stal satan. Transformace trvala necelý měsíc (i když první kritiky se ozývaly už v době kvalifikace). Diego přemýšlí co dál. V nejbližších dnech, možná hodinách, oznámí, zda rezignuje, či ne. Je skoro jisté, že skončí.

Zklamaný, zlomený, vyřízený.

Při vědomí, jak rád praktikuje hédonismus, se o Maradonu člověk až bojí. Miluje vše zakázané. A bohužel, pouze tahle láska mu zůstala...  

Foto: ČTK