Legendární Josef Masopust oslaví osmdesátiny už 9. února, ale na nejmilejší dárek by si slavný fotbalista rád počkal až do června. To bude zrovna končit druhá liga a Masopust touží vidět "svoji" Duklu Praha zpět mezi českou elitou, kam má armádní klub jako současný lídr soutěže rázně nakročeno.
Když Masopust může, vyráží na domácí zápasy Dukly a fandí jí z tribuny. Stejně tak si pořád udržuje dobrý přehled o fotbalovém dění na tuzemské i světové scéně.
Masopust netají, že mu na osudu Dukly, v níž prožil nejlepší léta své hvězdné kariéry a v roce 1962 jako její hráč pozvedl nad hlavu Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy, hodně záleží. "Byl bych moc rád, kdyby se Dukla zase dostala do ligy a navázala na tu naši éru," řekl v úterý novinářům při příležitosti oznámení programu "několikaetapových" oslav svých osmdesátých narozenin. Během nich mu pogratuluje i jeho někdejší velký soupeř Eusébio, který Zlatý míč ovládl tři roky po Masopustovi.
Z Masopusta prý dávno vyprchaly pocity křivdy kvůli tomu, že ve svých sedmatřiceti letech z Dukly odcházel s pocity nepotřebného hráče do belgického Molenbeeku. Závěr hráčské kariéry v pražském klubu pro něj ale prý byl hořký.
"Toho jsem trochu litoval. Když se blížil můj konec, tak mi manželka po jednom zápase řekla, že mě kritizovali i funkcionáři na tribuně. Prý se ptali, co s tím dědkem v mužstvu dělají a už aby šel pryč... Nebylo příjemné slyšet, že to jde od lidí z klubu. Vždyť já dal Dukle víc než někteří jiní. Ale jednou musí nějak skončit každý," vzpomínal Masopust.
Sám ale nezahořkl. Když má čas a není zrovna s manželkou na chalupě, pravidelně chodí na Julisku jako divák a své následovníky sleduje naživo v akci. "Stal se ze mě chalupář. Snažím se tam manželce vrátit to, že dřív byla během mé kariéry pořád doma sama. I když toho na chalupě moc neudělám," uvedl Masopust.
Někdejší hvězdný záložník, který se proslavil i tím, že při finále mistrovství světa v roce 1962 pokořil obranu Brazílie, fotbalem žije i v pokročilém věku. V televizi si málokdy nechá ujít přenos, "nepohrdne" žádným zápasem.
"Teď je naštěstí spousta možností fotbal sledovat. Dívám se doma i na chalupě. A když vidím nějakou opravdu pěknou akci, srdce mi pokaždé zaplesá radostí," vyprávěl rodák ze severočeských Střimic a nejlepší český fotbalista minulého století.
Chválí Horvátha, lituje Iniestu
Dnes prý v české lize uznává především plzeňského tahouna Pavla Horvátha. I díky němu má podle Masopusta Plzeň největší šanci soutěž vyhrát. "Pro Plzeň je nepostradatelný, je to hráč mé krevní skupiny, s ním bych si zahrál rád. Smyslem pro kombinaci udělá pro mužstvo mnohem víc než hráč, který po hřišti lítá jako blázen a občas předběhne míč, jak je rychlý," řekl Masopust.
V zahraničí oceňuje hru španělského národního týmu. A minulý týden mu prý bylo líto záložníka Andrése Iniesty, když nevyhrál Zlatý míč a místo něho se radoval jeho argentinský parťák z Barcelony Lionell Messi. "Iniestu bych stavěl za minulý rok nejvýš. Pak Messiho a Xaviho (dalšího záložníka Barcelony). Messi je sice v Barceloně také vynikající, ale Iniesta vyhrál mistrovství světa a to se musí počítat," uvedl Masopust.
Občas prý ale ze současného fotbalu nemá dobré pocity. "Někdy je na fotbal trochu smutný pohled. Přijde mi, že dnes jde jen o peníze - a to není vždy to nejlepší. Nebo se mi nelíbí, jak jsou k sobě hráči bezohlední. To co třeba provedl Hunt před lety Petru Čechovi, tak nad tím zůstává rozum stát," připomněl Masopust střet irského fotbalisty s českým brankářem, po němž měl Čech proraženou lebku.
Sám je zvědav i na další představení české reprezentace, která také po generační obměně a odchodu dřívějších opor Nedvěda, Poborského, Kollera, Šmicra či Galáska hledá novou tvář. Masopust však žádá o dobu hájení.
Nabízí přitom paralelu s osudem československé reprezentace na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století, v níž sám hrál. Dobře si vybavuje mistrovství světa ve Švédsku, kde se tehdejší československý výběr nedostal do bojů o medaile, zatímco o čtyři roky později slavně došel až do finále proti Brazílii.
"Začali jsme se dávat dohromady ve Švédsku, pak se vyměnili jeden nebo dva hráči a od té doby jsme hráli spolu. Dali jsme se dohromady, sehráli se a moc výkyvů tam už nebylo. Všechno potřebuje čas, stejně tak jako současný národní tým."
Reprezentace teď sice nehraje dobře, ale není jednoduché dát dohromady mužstvo z hráčů ze všech koutů Evropy, řekl také Masopust. Český fotbal podle něho trpí i tím, že hráči v juniorském věku unáhleně volí odchod do zahraničí. "Je to jedna z hlavních příčin. Škoda že to nejde zakázat. Takové věci by se neměly uspěchat," nabádal Masopust.
