Česká fotbalová dvacítka si na světovém šampionátu zahraje o medaile. Poté, co v osmifinále vyřadila 4:3 na penalty Japonsko, si stejným způsobem – tedy vítězstvím 4:3 v penaltovém rozstřelu – poradila ve čtvrtfinále s favorizovaným Španělskem.
O postup do finále se Češi utkají s Rakouskem v noci na čtvrtek.
Od slavného stříbra Masopusta a spol. z mundialu dospělých v Chile v roce 1962 je výkon party kolem trenéra Miroslava Soukupa největším úspěchem českých (či československých) týmů ve světových fotbalových soutěžích.
„Ale vyhrát jsme si zasloužili my. Češi hráli přesně to, co jsem očekával. Zatímco my jsme tvořili hru a útočili, oni jen bránili, bránili a zase bránili," durdil se po utkání španělský trenér Gines Melendez. „Pro celý fotbal je to smutný den, lepší tým prohrál. Končíme proti soupeři, který se dostal jen jednou k brance.“
Dlužno dodat, že měl v mnohém pravdu: úřadující šampioni Evropy byli po celý zápas aktivnější (třikrát nastřelili tyč), jenže zkolabovali v klíčovém penaltovém rozstřelu – dva ze čtyř pokutových kopů neproměnili.
V základní skupině proti Argentině či Panamě, v osmifinále s Japonskem a ani ve vítězném duelu se Španěly nebyli Češi lepší. Proč jsou tedy stále ve hře o světový titul a jejich protivníci s brekem odjeli domů?
1. TÝM MÁ ŠTĚSTÍ. To je základ českého úspěchu. A kdo tvrdí opak, měl by si vzpomenout, že:
a) Argentina si v úvodním duelu ve skupině vytvořila drtivý tlak, ale trefovala buď tyče nebo gólmana Radka Petra;
b) klíčový duel o postup ze skupiny proti Panamě rozhodla až branka osm minut před koncem;
c) v osmifinále měli Japonci za nerozhodného stavu těsně před koncem prodloužení kopat po Okleštkově hraní rukou penaltu, jenže rozhodčí si přestupku proti pravidlům nevšiml.
O čtvrtfinálové převaze Španělů už byla řeč.
Ale nadarmo se neříká, že štěstí přeje připraveným. Byli to Češi, kteří netajili, že v tréninku před i během play-off speciálně a do úmoru trénovali penalty.
Navíc štěstí v penaltové ruletě k českým výběrům jaksi patří. Vzpomeňme na Bělehrad 1976, evropský šampionát v Itálii 1980, na finálový úspěch jedenadvacítky v roce 2002. Ke dvacítce se vrtkavá štěstěna přiklonila na turnaji už dvakrát, nemluvě o dvou proměněných pokutových kopech v průběhu utkání s Japonci…
2. TÝM MÁ VNITŘNÍ SÍLU. Už se hodně napsalo o různých sázkách. Nejprve hráči, pak i kouč Soukup a s ním i celý realizační tým přišli o vlasy; oholení hlavy byla „daň“ za postup v turnaji. Hráči, kteří nemají jisté místo v základní sestavě, nejsou uražení. To není běžné. Útočník Pekhart, jeden ze dvou krajánků v týmu (působí v Tottenhamu, tím druhým je obránce Mazuch z Florentiny) jen střídá, ale v rozhovorech s ním není cítit ani špetka závisti vůči těm, kteří nastupují do zápasu od začátku. Na akci, kde se střídají skauti a agenti ze zahraničních klubů – kdo by tedy nestál o své zviditelnění – je to věc vzácná.
Kdo je kdo v českém týmu čtěte zde
3. TAHOUNI TÁHNOU. Vladimír Táborský před osmifinále s Japonskem tvrdil, že z české sestavy ho – zatím – nikdo výrazně nezaujal. Češi do té doby uštkli soupeře spíš kolektivním pojetím a tuhou defenzivou než individuálními výkony. Přesto několik jedinců nad průměr ční. Třígólový střelec Kalouda, generál obrany Šimůnek, gólman Petr (na jaře působil v třetiligových Mutěnicích), útočné torpédo z Teplic Fenin, slávistický šikula v záloze Janda. Když je nejhůř, je na ně spoleh. Fenin zařídil penaltu proti Japonsku, Petr vytáhl až čarodějné zákroky prakticky ve všech odehraných duelech – a ve čtvrtfinále lapil klíčovou penaltu Španělů.
4. TRENÉR, KTERÝ JE VŽDY VE STŘEHU. Byť na první pohled až příliš míchá sestavou, zdá se, že Miroslav Soukup dobře ví, proč to dělá. Asistent v ligovém Brně má protivníky výborně přečtené a umí vůči nim namíchat účinný recept. „Věděli jsme, že nemůžeme hrát proti Španělům otevřený zápas a tomu jsme přizpůsobil taktiku, podle které jsme hráli," řekl český trenér po čtvrtfinále. „Nechtěli jsme, aby se Španělé dostávali do rychlých brejků, naopak my z nich sami chtěli udeřit. Našli jsme přesně způsob, jakým jsme si mysleli, že bychom mohli uspět," uvedl Soukup. Taktika možná k nekoukání, leč k úspěchu vedla.
Mladíci si na šampionátu udělali reklamu. Bude zajímavé sledovat, jaký boj se o ně po návratu z Kanady strhne. „V týmu zastupujeme devět hráčů. Momentálně nejvíc táhnou Fenin, Střeštík, Kalouda, Kúdela; o Okleštky registrujeme zájemce z Francie. Ale nechceme nic uspěchat,“ uvedl Pavel Zíka z agentury Sport Invest.
Úspěch v Kanadě však může většině hráčů přinést i jisté nepříjemnosti. „Neprodělali letní přípravu se svými kluby, připojí se k nim až těsně před zahájením ligových soutěží. Trenéři tedy budou logicky dávat přednost těm, které měli v přípravném období pod dohledem a mladíci budou mít zřejmě do základní sestavy dost daleko,“ napsal ve svém blogu fotbalový komentátor ČT Jaromír Bosák. „Abychom se nedočkali laviček plných medailistů ze světového šampionátu.“
Ale kdo by na to před branami finálového duelu myslel. Snad se štěstí, týmový duch, dobrý trenérův úsudek a forma tahounů i náhradníků budou Čechů držet i ve čtvrtek proti Rakousku.
Přehled největších úspěchů českých a československých fotbalových reprezentací na mistrovstvích světa a Evropy v různých věkových kategoriích:
Mistrovství světa:
MS dospělých:
1934 (Itálie) – stříbro *
1962 (Chile) - stříbro *
MS do 20 let:
2007 (Kanada) – (zatím) postup do semifinále
MS do 17 let:
1993 (Japonsko) - čtvrtfinále *
Mistrovství Evropy:
ME dospělých:
1960 (Francie) - bronz *
1976 (Jugoslávie) - zlato *
1980 (Itálie) - bronz *
1996 (Anglie) – stříbro
2004 (Portugalsko) - bronz (spolu s Nizozemskem)
ME do 21 let (do roku 1976 do 23 let):
1972 - zlato *
2000 (Slovensko) – stříbro
2002 (Švýcarsko) – zlato
ME do 19 let (do roku 2001 do 18 let):
1968 - zlato *
2001 (Finsko) – stříbro
2003 (Lucembursko) – bronz
2005 (Polsko) – bronz
ME do 17 let (do roku 2001 do 16 let):
1990 (NDR) - zlato *
1993 (Turecko) - bronz *
2000 (Izrael) – stříbro
2006 (Lucembursko) – stříbro
Poznámka: * - označuje úspěchy Československa
Foto: ČTK
