"Zklamání přebolelo, byl to úspěch," vítá stříbrnou medaili opora reprezentačního týmu lékařů MUDr. Vladimír Teplan. Opět druzí, opět porážka ve finále od Velké Británie. Česká fotbalová reprezentace lékařů na mistrovství světa v Mexiku znovu prokázala, jak je silná. Sedmé mistrovství, sedmé finále - chlubí se svými výsledky. "Je to úspěch," potvrzuje opora týmu levý obránce MUDr. Vladimír Teplan, chirurg z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze.
Ve finále jste opět podlehli Velké Británii jako loni v Praze. Proč se odveta nevydařila?
Je to škoda, dlouho v nás přetrvávalo mírné zklamání, i když celkově je to úspěch. Začali jsme lépe, vedli a měli i další šance. Bohužel z ojedinělé akce soupeře přišlo před přestávkou vyrovnání. Druhá půle byla vyrovnaná, hodně bojovná, nebylo moc příležitostí na obou stranách, směřovalo to k penaltám, na které jsme si věřili, protože máme v bráně Honzu Vojáčka (bývalý prvoligový brankář Olomouce). Ale asi osm minut před koncem jsme z další nešťastné akce dostali gól a pak už nebyly síly fyzické ani morální zápas vyrovnat.
Postup do finále byl pohodový, nebo vám někdo dal pořádně zabrat?
Turnaj byl nesmírně náročný. Los nám do základní skupiny přisoudil Argentinu, Koreu a Rakousko. My první zápas s Argentinou prohráli za neuvěřitelného monzunového deště 1:2. Měli jsme nůž na krku, jakákoli další ztráta nás vyřazovala z horní části pavouka. Letos se zúčastnilo dvacet mužstev, bylo pět skupin po čtyřech, postupoval vítěz a tři nejlepší z druhého místa. Museli jsme hrát pořád naplno a mít i dobré skore. Koreu jsme porazili 5:0 a Rakousko 4:1 a šli dál z druhého místa jako nejlepší tým.
Vyskytly se opět nějaké chytračinky, kdy nastoupil někdo, kdo neměl příslušnou lékařskou odbornost?
Byly, s Ukrajinou. Jeden borec tolik vyčníval, že vzniklo podezření, že není lékařem. Měli ho registrovaného jako rehabilitačního lékaře, pak se z něj stal zubař. Pak se zjistilo, že má pořád registraci ve druhé ukrajinské lize a je profesionál. Došlo k přezkoušení a k našemu překvapení v testech uspěl. Byl jsem osobně rád, že jsem to nemusel řešit jako loni, kdy jsme šampionát pořádali.
Věřili jste, že všechno proběhalo v pořádku?
Osobně si myslím, že hrálo roli, že Ukrajina šla ve čtvrtfinále na nás. Organizátoři nejspíš věřili, že ji vyřadíme, a nechtěli si přidělávat starosti nějakým administrativním zásahem. Zápas skončil 1:1, postoupili jsme na penalty. V semifinále jsme narazili na tým Katalánska, výsledek 4:1 vypadá jednoznačně, ale byl to těžký zápas.
Zvyšuje se kvalita týmů?
V posledních letech vykrystalizovalo šest až osm mužstev, která jsou silná a postupují dále. Drží si úroveň a pořád jsou kvalitnější. Scházejí se celoročně, mají kempy, hrají i regionální soutěže, mají široký kádr. Ale i my šli nahoru, ze třetiny jsme obměnili mužstvo, dostali nový impuls a jsme silnější.
Jak na vás zapůsobilo Mexiko?
Byl jsem tady poprvé a úžasný zážitek. Krásná příroda, krásné prostředí. Ovšem také velké vedro a ve spojení s vysokou vlhkostí to byly extrémní podmínky, Nebylo výjimkou, že se během zápasu přehnaly prudké bouře, které všechno spláchly. Trávníky byly ovšem perfektně připravené.
Pořadatelé všechno zvládli?
Zpočátku trochu vázl transport na utkání, rozhodčí také nevěděli, že na hřišti musí být povinně starší hráči. Nějaké rozpaky tedy byly. Ale všechno rychle napravili, mistrovství proběhlo bez problémů. Sportovní areál byl nádherný, vedle kongresové centrum. Ležel uprostřed džungle, normálně se na něm hraje pólo na koních. Báli jsme se, že bude hrbolaté, ale tráva nádherná.
Co vás mimo fotbal nejvíc uchvátilo?
Především zvířata. Papoušci, delfíni, krokodýli, to Středoevropan jen tak nevidí. K tomu nádherný oceán. Ale zrádný. Jeden den parádní koupání, druhý pláž pokrytá hustými řasami, které musí odklízet bagry.
