Při vší úctě ke všem hvězdám šampionátu, tou zdaleka největší v Jihoafrické republice je argentinský trenér Diego Maradona. Fotbalový bůh, který má v Argentině i vlastní církev, na sebe při každém zápase strhává veškerou pozornost.
Křičí, tančí, skáče, hází hlavou, trhá rukama, škube nohama, leze po čtyřech. Zkrátka předvádí nekonečnou škálu gest a pohybů, čímž dokazuje, že je znovu ve hře. Na lavičce Argentiny vypadá jako nejšťastnější člověk na světě.
Málokterý kouč vypadá, že je se svým týmem tak niterně spjatý. I když je Maradona nad všechnu pochybnost i skvělý herec, jeho tryskající emoce jsou tak uvěřitelné. Neviditelná pupeční šňůra pumpuje do argentinských fotbalistů trenérovy duševní stavy.
Když Maradona pláče, brečí i Messi a spol. Když běsní, zuří také. Když se raduje, oni září štěstím. A momentálně je bůh šťastný a s ním celá Argentina, která hraje skvěle, nejlépe od roku 2008, kdy se stal jejím trenérem.
Ještě před rokem se na něj valila vlna kritiky ze všech stran. Maradona byl podrážděný, válčil s novináři a Argentina hrála špatně. Na mistrovství světa proklouzl na poslední chvíli. Pak se proměnil způsobem, který umí jedině on. Je mnohem víc v pohodě stejně jako jeho "Modrobílí". "Skvělé, výborně," to jsou prý slova, která od něho hráči slyší zdaleka nejčastěji.
A zároveň také dokazuje, že je pořád míčový virtuos. Argentinští novináři se spadlou bradou sledovali, když vyhlásil soutěž o to, kdo dokáže z přímého kopu trefit břevno. Hned ji také svou první střelou a přesným zásahem levačkou ukončil a s hlasitým smíchem odešel.
Foto: www.profimedia.cz
