Jen hrstka fotbalistů se vryla do srdcí fanoušků pražské Sparty tak zásadním způsobem jako Andrej Kvašňák. Právě ti, pro které Kvašňák na hřišti exhiboval s míčem i bez něj, zvolili košického rodáka před šesti lety Sparťanem století. Tento miláček publika, bavič, ale především fotbalista s excelentní technikou prohrál svůj poslední zápas ve věku 70 let ve středu ráno v nemocnici na Bulovce, kde podlehl rakovině plic.
Loni mu svůj vděk projevil i samotný klub. U příležitosti Kvašňákových 70. narozenin byl na slavnostním zakončení sezony uveden do nové Dvorany slávy AC Sparta Praha. I po svém odchodu na věčnost zůstane Kvašňák navždy jedním z největších symbolů nejslavnějšího českého klubu i celého domácího fotbalu.
Fotbalistů, jakým byl Andrej Kvašňák, běhá dnes po ligových trávnících jako šafránu. Vyhlášený showman obecenstvo bavil nejen svou hrou, ale i hereckými výstupy. Řídil se krédem, že divák se zkrátka nikdy nesmí nudit.
Fotbal musí lidi bavit
Bývalý výtečný záložník nebo útočník si dobře uvědomoval základní poslání fotbalu a lidé se na něj a jeho kousky vyloženě těšili. "Je to tak, když se nic nedělo, tak jsem si třeba lehl na trávník a nechal se odnést. Nebo jsem si šel povídat se sudím," připomněl kdysi svou typickou směsicí českých a slovenských slov některé své herecké etudy.
Kvašňák byl nicméně v první řadě prvotřídní fotbalista, přestože jeho nezaměnitelná vysoká, štíhlá postava a klátivý běh u kdekoho vzbuzovaly na první pohled opačný dojem. Míč ovládal brilantně, měl úžasný herní přehled a dar vůdčích schopností. Hráč jeho ražení byl, je a bude snem každého trenéra.
S fotbalem začínal v rodných Košicích. Místo hry na nenáviděné housle oblékl žákovský dres Jednoty Košice. V klubu později přejmenovaném na VSS Košice okusil první ligu, motivace zahrát si v reprezentaci ale táhla talentovaného hráče pryč z východoslovenské metropole.
10 let ve Spartě
Kvašňákova životní šance přišla s nabídkou pražské Sparty, přestup do nejslavnějšího domácího klubu se ale odehrál za dramatických okolností. Košičtí funkcionáři mu bránili v odchodu a případ nakonec musela řešit svazová disciplinární komise. V roce 1959 se nová posila nicméně objevila na Letné. "Když jsme pak v tomtéž ročníku přicestovali do Košic, zaplněný stadion skandoval Jidáš," uvedl tehdejší autor dvou ze tří gólů Sparty.
V rudém dresu Kvašňák nastupoval celých deset let. Sehrál v něm 433 zápasů, z toho 202 ligových, stal se tahounem mužstva a miláčkem ochozů. Během slavných 60. let letenského klubu s ním získal dva mistrovské tituly. V roce 1962 se pro změnu velkou měrou přičinil o jeho záchranu.
Porážky Kvašňák, jenž v šatně před každým utkáním burcoval spoluhráče heslem "Kluci, abyste bojovali, abychom vydělali dětem na chleba!", z duše nesnášel. Nejhůře se mu vždy mluvilo o dvojzápase s Partizanem Bělehrad ve čtvrtfinále PMEZ v sezoně 1965/66, kdy sparťané podle jeho mínění po výhře 4:1 podcenili odvetu a v Bělehradě utrpěli debakl 0:5.
Nejkrásnější okamžik
Spousta krásných zážitků se mu vybavovala z působení v národním týmu, za který odehrál 47 zápasů a vstřelil 13 branek, včetně památné penalty v Marseille v zápase s Maďarskem o postup na mistrovství světa v Mexiku. Tím nejnezapomenutelnějším byla samozřejmě finálová účast čs. reprezentace na mistrovství světa v Chile v roce 1962, kam málem po prodělané operaci menisku ani neodcestoval.
Kvašňák měl jako jeden z prvních tuzemských fotbalistů možnost zkusit si i zahraniční angažmá. Po odchodu ze Sparty si v letech 1969-73 zahrál v belgickém Mechelenu. Posledními štacemi v jeho pestrém fotbalovém životě byly Viktoria Žižkov a TJ Turnov. Po skončení kariéry se natrvalo usadil v Praze
Na Letné patřil až donedávna k nepřehlédnutelným postavám, i když se nikdy nestal úspěšným trenérem ani funkcionářem. "Jeho smrt nás bolestně zasáhla. Všechny generace sparťanů si ho velmi vážily a klub se s ním chce důstojně rozloučit," řekl prezident Sparty Jozef Chovanec.
Foto: ČTK
