Nesmiřitelní rivalové tuzemské fotbalové scény si vyměnili role. Slavia se prezentuje v Lize mistrů, pohlednou kombinační hrou baví fanoušky a daří se jí v české lize. Sparta? Liga mistrů je pro ni už dva roky jen nesplněný sen, hra má do krásy daleko a její hráči si u disciplinární komise podávají dveře.
TÝDEN.CZ se snažil najít důvody, proč se nejúspěšnější český klub historie v poslední době trápí a kde se vzala „nová" Slavia, která momentálně reprezentuje český fotbal.
1. rozdíl - trenér
Michal Bílek dokázal loni vyburcovat zbídačený celek a získat se Spartou historicky první double - tedy triumf v lize i v národním poháru. Vedení klubu ho angažovalo s tím, „že má srdce sparťana." První mise se povedla, Sparta sice nehrála kdovíjak krásný fotbal, ale počítají se trofeje. Letos však začaly problémy. Bílek si své ovečky pouští příliš k tělu, zjevně si nedokáže zjednat pořádek. Nechutný incident v Teplicích, na kterém se Bílek se svým asistentem Sieglem podíleli, je toho důkazem. Kdyby Řepka, Abraham nebo třeba Matušovič měli z trenéra respekt a věděli, že za překročení disciplíny budou důrazně klepnuti přes prsty, nikdy by nezkazili zápas, jenž měl být i vzpomínkou na zesnulého trenéra Teplic Marečka.
Jarolím je Bílkův přesný opak. Žádné velké bratříčkování, to spíš tuhá disciplína a tvrdý dril, hvězda-nehvězda. Hráči ho poslouchají na slovo, a když vypustí souboj, mohou si být jisti, že jim to jen tak neprojde. Důkaz? Úvodní duel Ligy mistrů proti Steaue: do poločasu mdlý tým se po Jarolímově poločasovém "bububu" neuvěřitelně zvedl a jistě dokráčel k vítězství.
ČTĚTE TAKÉ: Jak Slavia dokráčela k první výhře v Lize mistrů
ČTĚTE TAKÉ: Sparta dánského outsidera neporazila
2. rozdíl - hráčský kádr
Sparta každoročně nakoupí to nejlepší, co běhá po tuzemských trávnících. Ale jako celek to nefunguje. Abraham je jen stínem muže, který zářil v dresu Mladé Boleslavi. O Kuličovi lze říci to samé a dalo by se jistě pokračovat. Problém hráčů ve Spartě je v tom, že je pro ně angažmá na Letné vrcholem. „Jsem ve Spartě, už na sobě nemusím pracovat," mají v hlavě.
Mladíci ve Slavii jsou rádi za šanci v klubu s velkým jménem. Kdo znal ještě před sezonou nějakého Dřížďala? Nebo Tavarese, Belaida? Bez ustání na sobě pracují, u ostatních to pod Jarolímem ani nemůže být jinak.
3. rozdíl - lídři kabiny
Tomáš Řepka je zkušený borec, který o sobě rád prohlašuje, že je pravým sparťanem. Jeho rudé srdce však bije dost splašeně. Na trávníku se chová jako utržený ze řetězu, řve na rozhodčí z deseti centimetrů, strká se s pořadateli, čas od času pošle na tribuny pozdrav ve formě vztyčeného prostředníku a „kretén" je v jeho slovníku tím mírnějším výrazem. Další zkušený hráč, Pavel Horváth, zase nemístně vtipkuje hajlováním. Jestli jsou tihle dva lídři Sparty, nedivme se ničemu.
Vladimír Šmicer ve Slavii je prototypem hodného kluka. O jeho zkušenosti se mohou snaživí mladíci opřít. Stejně jako gólman Vaniak, obránce Brabec či útočník Vlček nikdy nečelili velkému skandálu.
4. rozdíl - přístup vedení klubu
Daniel Křetínský je úspěšný mladý muž, který má v zádech velký balík peněz od slovenské finanční skupiny J&T. Bohužel, příliš nerozumí fotbalu. Trenéři se na Letné mění často jak svrchník, kupují se hráči, kteří mají před sebou maximálně dva tři roky velkého fotbalu a uzavírají se s nimi přemrštěné smlouvy. Není divu, že někteří z nich berou angažmá ve Spartě jen jako pohodlné zabezpečení před důchodem.
A Slavia? Přemrštěné smlouvy si nemůže dovolit, ještě nedávno nebyla ani ekonomicky stabilní. Sází na talentované mladíky a když přijde zkušený hráč, tak zadarmo. Filozofie generálního ředitele Petra Doležala má ještě jednu velkou výhodu - Řepka či Kulič jsou už neprodejné zboží. Janda, Suchý nebo Latka nabírají na hodnotě každým zápasem Slavie.
5. důvod - mediální masáž
Na obě mužstva je vyvíjen velký tlak, a to nejen od vedení. Za slavné jméno se platí velkým zájmem médií a Sparta momentálně upadla v nemilost sedmé velmoci. Nijak přesvědčivé výsledky a aféry hráčů udělaly ze Sparty snadný terč kritiky. A někteří hráči to nemuseli ustát.
Sešívaní podobné problémy neřeší. Mají výsledky, hrají pěkný fotbal a média je vynášejí do nebes. Po přečtení pochvalného textu se hraje přeci jen lépe.
Nezaujatému fanouškovi zbývá doufat, že Slavia nastolený trend udrží, ekonomicky se stabilizuje a bude hrát vyrovnanou partii s evropskými velkokluby i v příštích sezonách. Další přání by mělo mířit ke Spartě. Ta by se měla co nejdříve oklepat ze současného stavu a opět strašit fotbalovou Evropu. Dva silné a konkurenceschopné kluby by si věrný český fotbalový fanoušek zasloužil.
Foto: Robert Sedmík
