"Neběhal. Neměl výdrž. Nemohl nic. Dal žlutou kartu a pak se třicet sekund vydýchával. Ani se nedivím, že nadělal tolik chyb." Slova Alexe Fergusona, trenéra Manchesteru United, která vyřkl na adresu rozhodčího po nedávném zápase se Sunderlandem (2:2), reprezentují obecné mínění: snad každý tým má na hřišti neměnného nepřítele - toho v černém, žlutém, také bleděmodrém, on-line deník TÝDEN.CZ viděl i v bílém.
Poslední dobou, současně s výrazným pokročením nové sezony, se opět hodně diskutuje o chybách, postupech a rozhodnutích sudích. Zavdal k tomu příčinu mix různorodých událostí, jenž stvořil další z kriticky pálivých koktejlů - ať už to bylo mistrovství světa dvacítek, kde byli rozhodčí nejslabším článkem celého turnaje, nebo právě probíhající šampionát sedmnáctek v Nigérii; či prosté jednotliviny, chyby kupící jedna na druhou.
Pierluigi Colina, bývalý známý rozhodčí, penaltový kat Čechů na Euru 2000 (ale faul to prostě byl...), svádí aktuální kritiku na horkohlavost trenérů a neúprosnost médií. "Nesmíme vše, co se v zápasu stane, svádět na rozhodčí," řekl Ital serveru Goal.com. "Neustálé stěžování dostává sudí pod tlak, pod nímž se těžko pracuje. V Itálii třeba pískají daleko víc, protože se bojí rozborů a opakovaných záběrů."
Je pravda, že pokud si uděláte čas a budete postupně sledovat magazíny z různorodých velkých evropských lig, najdete desítky rozhodcovských chyb. Velkých. I u těch nejlepších. A to je problém. Fergusonova výše zmíněná slova podporuje třeba citace José Mourinha, trenéra italského Interu Milán: "Letos jsou rozhodčí v Serii A nejslabší za poslední léta."
Faktor člověk
Když se nedávno hrálo mistrovství světa dvacetiletých v Egyptě, rozhodčí občas předváděli až humorné verdikty. Jenže - většina z nich bude pískat i na šampionátu dospělých v roce 2010. "Nebylo to ideální, ale i rozhodčí jsou jen lidé," konstatoval předseda FIFA Sepp Blatter.
Právě "lidský faktor" je dle současných mocných mužů světového fotbalu tím nejdůležitějším a je potřeba jej udržet. "Co by byl fotbal ovládaný bezchybnými počítači? Je to konzervativní hra. Lidský faktor a skutečnost, že se může mýlit, je přece na fotbale to krásné," říká často šéf UEFA Michel Platini.
Ale i obě velké fotbalové organizace mají ve svých řadách technologické revolucionáře. Místopředseda FIFA Jack Warner by začal u čárových kamer. "Vše by pak bylo jasné," tvrdí.
Fotbalová pravidla jsou citlivá na změny, hra má krásu i díky tomu, že tokem dlouhých let prožila jen kosmetické úpravy - největší je asi počátek trestání "malé domů" v devadesátých letech, tedy nemožnost brankáře chytat úmyslnou zpětnou přihrávku od spoluhráče.
A technologické inovace? Sluchátka s mikrofony na domlouvání hlavního rozhodčího s asistenty a stále modernější míče, kopačky a dresy... Ale do pravidel modernizační prvky společnosti nezasahují.
Komici za brankami
UEFA pokračuje v cestě "lidského faktoru", zkouší v Evropské lize naprostou revoluci - dva brankové rozhodčí navíc. Jenže ti jsou většinou naprosto zbyteční, a když už zasáhnou, stojí to "za to". Vzpomeňme třeba zvláštní penaltové rozhodnutí brankového sudího v zápase Sparta - PSV Eindhoven.
Stokrát horší to pak bylo před týdnem v zápase Fulham - AS Řím, kde brankový rozhodčí málem poradil hlavnímu, aby za penaltový faul vyloučil jiného hráče domácích, než který jej spáchal. Až samotní fotbalisté Fulhamu museli ukázat do vlastních řad na správného hříšníka...
Co to znamená? I kdyby bylo sudích na hřišti sedmnáct, stále jsou to lidé, budou dělat chyby. Rozhodcovské rozmnožování není dobrým nápadem UEFA. Jenže - jaký jiný by byl? Stvořit sudího-superrobota? Mechanickou píšťalku s kamerou monitorující hřiště? Má fotbal zachvátit technologická inovace? A nebo rozhodčí prostě stále budou tím "největším nepřítelem na hřišti"?
Dobře to řekl trenér jednoho vesnického fotbalového týmu ze Středočeského kraje: „I kdyby tam byl Robocop, proti fotbalovým emocím nezmůže nic".
Foto: ČTK/AP
