Ačkoliv se v současnosti za kolébku florbalu považuje Švédsko, nejtypičtější součást této hry -děrovaný míček - má svůj původ v zámoří. Přitom vůbec nesloužil ke hře s hokejkami, ale - světe, div se! - jako tréninková pomůcka amerických baseballistů.
Děrovaný plastový míček totiž neničil už beztak velmi zkoušené lokty nadhazovačů a zároveň si zachoval kvalitní letové vlastnosti. Díky děrování na něj nepůsobil velký odpor vzduchu a i přes značně nízkou váhu dobře držel trajektorii letu.
"A Švédové si míček jednou přivezli domů, hodili ho na zem a začali s ním hrát florbal," říká s nadsázkou sekretář České florbalové unie Zdeněk Mlčoušek. "Faktem je, že ve Skandinávii vyzkoušeli obdoby hokeje snad na všech možných površích a s různými míčky a hokejkami."
Míček v této podobě byl pro florbal typický až do roku 2003, kdy hladký povrch vystřídalo "golfové" vroubkování. Působí tak na něj daleko menší tření a odpor vzduchu, a proto létá ještě rychleji. "I nováček je schopen vystřelit téměř stokilometrovou rychlostí," říká Mlčoušek. "Rány nejlepších hráčů pak převyšují i rychlost 180 kilometrů za hodinu."
Daleko větší proměnou v nedlouhé historii florbalu prošly plastové hokejky. Původně krátké florbalky s rovnou čepelí brzy vystřídaly delší hole s omotanou rukojetí a nakonec i s klasickým zahnutím pro lepší vedení míčku a střelbu.
V počátcích této hry měl hůl podobně jako v hokeji i brankář. Postupně se však zjistilo, že klečící brankář bez hokejky chytá daleko efektivněji.
Foto: wikipedia.com
