Vezměte si základní sestavu Barcelony a okořeňte ji tím nejlepším z Realu Madrid. Co vám vyjde? Fotbalová lahůdka v podobě španělské reprezentace. Jen pár hráčů z týmu aktuálních mistrů světa totiž nehraje v dresech právě těchto dvou gigantů světového fotbalu.
Zatímco v obranných řadách převažují hráči Realu, naočkovaní od mistra taktiky a defenzivy Josého Mourinha, v těch útočných naopak řádí ofenzivní perly úhlavního rivala Barcelony.
Vzniká tak téměř dokonalá fotbalová směs, která v posledních letech straší celý svět. V pátek její sílu pozná také český národní tým. On-line deník TÝDEN.CZ přináší přehled největších hvězd týmu, kterému budou čelit svěřenci Michala Bílka.
Iker Casillas (Real Madrid)
San Iker - Svatý Iker. Už jen přezdívka vyjadřuje, jaké má devětadvacetiletý gólman ve Španělsku postavení. Na přelomu tisíciletí vyhrál s Realem dvakrát Ligu mistrů a jako kapitán dovedl španělskou reprezentaci k titulu mistrů Evropy i světa. Individuálních oceněních má nespočet.
Zdobí ho neskutečný reflex. To je také původce jeho další přezdívky: Cat - kočka. Pokud se u nejlepšího gólmana světa uplynulého roku dá mluvit o slabinách, jsou to jeho výlety mimo malé vápno. Nikdo není dokonalý.
Jednou z pikantností duelu v Granadě bude gólmanský duel Casillase s Petrem Čechem. Je to už deset let, co se česká reprezentační jednička postavila ve sparťanském dresu hvězdnému Realu Madrid. V jeho brance byl už tehdy jasnou jedničkou právě Iker Casillas. Od té doby se tihle dva nepotkali. Teď je čeká repete.
Sergio Ramos (Real Madrid)
Na chvíli zavřete oči a tenhle obránce vám pláchne k soupeřově brance. Rychlost, to je hlavní deviza Sergia Ramose. Jakmile má možnost, už peláší na druhou stranu hřiště a spíše působí jako útočné křídlo než defenzivní hráč. Však si také drží průměr minimálně jedné střely na zápas.
Má ale i svou temnou stránku. Přestože je o Španělech známo, že jednají impulzivně, Ramos je vyloženě extrémní případ. Loni na podzim překonal klubový rekord legendy Realu Madrid Fernanda Hierra v počtu červených karet. V derby s Barcelonou dostal už desátou. Potřeboval na to o 269 zápasů méně než jeho bývalý parťák z obrany.
Xavi Hernández, Andrés Iniesta (Barcelona)
Tyhle dva záložníky a odchovance Barcelony nelze oddělit. Jsou jako fotbalová dvojčata a funguje mezi nimi až telepatická schopnost vyřešit sebesložitější situaci na trávníku tak, že nad tím ještě srdce fotbalového fanouška zaplesá.
Právě díky nim je tak nadpozemsky krásný pohled na hru katalánského velkoklubu a zároveň španělské reprezentace. Vždyť i fotbalista roku 2010 a jejich spoluhráč Lionel Messi řekl, že ti dva by si ocenění zasloužili více.
Nečekejte od nich střelu z jakékoliv pozice, pokaždé se pokusí najít ještě lépe postaveného hráče a dovést tak akci k dokonalosti. Jsou perfektním příkladem španělského stylu tiki-taka, založeného na krátkých rychlých přihrávkách a dlouhém držení míče.
Pro Xaviho bude zápas s českou reprezentací speciální, národní dres v něm totiž oblékne po sté. Na rekordní zápisy je 170 centimetrů vysoký štírek už ale zvyklý. Vždyť na začátku března překonal jiný v počtu odehraných zápasů za Barcu.
David Villa (Barcelona)
Snajpr. Zabiják. Kanonýr. Villa je esencí těchto pojmů. Má vše, co dokonalý koncový hráč potřebuje: rychlost, technickou vyspělost a skvělý výběr místa. I když... V poslední době mu to zrovna nepálí. V modrofialovém dresu katalánského velkoklubu se trefil naposledy před měsícem.
Po úspěšném Euru 2008, kde vystřílel Španělsku titul mistrů Evropy a sobě Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce šampionátu, ho do svých řad lákal Real. Villa ale nabídku odmítl a zůstal ve Valencii. O dva roky později už vábení Barcelony neodolal a do katalánské metropole přestoupil. Opačným směrem putovalo čtyřicet milionů eur.
Stejně jako u Ramose se u něj nabízí jedna slabina. Nervy. Slávističtí fanoušci si moc dobře pamatují, jak ještě v dresu Valencie neudržel nervy a nakopl do citlivých míst Benjamina Vomáčku, za což okamžitě obdržel červenou kartu.
Fernando Torrés (Chelsea)
Nelze ho nezmínit, přestože má k optimální formě, kvůli které za něho Chelsea zaplatila rekordních padesát milionů liber, daleko. V dresu Blues se ještě netrefil, a přestože se exliverpoolský útočník zvedá alespoň herně, není pravděpodobné, že by proti Čechům nastoupil v základní sestavě. Přesto ho nelze podcenit. Téměř sto padesát branek na klubové úrovni a dvacet šest na té reprezentační nahání strach.
