Alibistický kouč Rada. Stane se z něj páv, nebo zajíc?

Další zápas pod Petrem Radou, další rozporuplné pocity. Remíza 0:0 fotbalové reprezentace ve Slovinsku má svou cenu díky pragmatické skutečnosti, že se udála venku, na půdě, kde se nevyhrává. Jenže je tu i druhý rozměr - bolest očí, strašná hra. A alibismus českého trenéra.

ČTĚTE TAKÉ: Čtenáři známkovali: nejhůř hrál Plašil

Věty typu „hráli jsme kvalitní utkání" či „podrželi jsme dost míčů" nevycházely od člověka, který bídný výkon české reprezentace neviděl, či snad od laika, nýbrž od trenéra národního týmu. Tedy muže, který v Mariboru byl a který by měl rozumět fotbalu.

ČTĚTE TAKÉ: "Rada ven", křičeli češi. Ale Rada si výkon pochvaloval  

Výkon českého týmu nezaznamenal výrazný invenční posun. Svěřence kouče Petra Rady stále trápí herní bezpohlavnost, myšlenková impotentnost. Jednotlivé řady se neprolínají, nikdo nevezme míč a nezkusí kličku, dvě (až na střídajícího Necida).

Takřka nulová fotbalová drzost gól přinést nemohla. Na ten první letošní národní tým stále marně čeká.

ČTĚTE TAKÉ: Sionko o remíze bez obalu: "Nezahráli jsme dobře"

Jistě, kouč Rada není na hřišti, nekope do balonu a ani přímo neovlivní, jak kopnou jím vybraní hráči. Jenže to on jim ordinuje hru sterilní, málo pestrou, bez překvapivého tahu. Tým pod jeho vedením už nebudí strach soupeřů. A za to odpovědnost nese.

ČTĚTE TAKÉ: Špatní a zbabělí Češi remizovali se Slovinskem 0:0 

Útočníci nedostávají správné, načasované, přesné přihrávky, což trenér Rada sice přizná, ale pak řekne, že byl s hrou záložníků spokojený. Předvedli prý dobrý výkon.

Alibismus je na místě.

Češi ve středu navazují na klíčové období kvalifikace o účast na světovém šampionátu 2010 v Jihoafrické republice zápasem se Slovenskem. A kouč Rada nechce přiznávat, že tým je na tom špatně, že se trápí.

Když na Letné vyhraje nad Slováky (kteří v přípravném duelu utrpěli výprask 0:4 v Anglii), remíza ve Slovinsku se stane pohodovým výsledkem a mariborský výkon nepříjemnou vzpomínkou.

Přesně o to jde. V nevyzpytatelně vyrovnané skupině je českým štěstím, že ztrácejí vlastně všichni. Stačí vyhrávat zápasy doma - a venku to tak nějak ukopat.

Jenže. Týmu chybí tvář, jeho herní styl se vlastně nedá charakterizovat - žádný není. Nástupce Karla Brücknera se rozhoduje dle toho, co mu radí lidé kolem, co se dočte z médií (viz jeho mariborská věta: „Veřejnost si přála hrát na dva útočníky, tak jsme tak hráli.") Je dobré, že dá na zpětnou vazbu, ale nesmí na ní stavět. Musí mít svoji hlavu. Brückner, ať byl jakýkoliv, při svém českém angažmá mnohdy dělal přesný opak toho, co „si myslela veřejnost." Byl svůj, měl vizi. Rada ne. Rada ji hledá.

Hledat výmluvy, že bez absentujícího Rosického to nejde, už neobstojí. Času na to zvyknout si, že v týmu není, bylo dost. Každý je nahraditelný, lze vymyslet systém, který neúčast geniálního záložníka eliminuje.

ČTĚTE TAKÉ: VIDEO: komicky fatální kiks gólmana, prohra. Poláci zuří

Když Slovensko odjede ve středu z Prahy poraženo, reprezentační trenér se stane pyšným pávem. Před podzimním závěrečným blokem - Čechy čekají čtyři zápasy -  bude mít relativní klid. A čas na práci. Hledání „stylu".

Jenže pokud Češi předvedou na Letné podobně zbabělou bídu, jako v Mariboru, pořádně nevystřelí na branku a duel se Slováky nevyhrají, africká mise se značně zkomplikuje. A Rada bude lovnou zvěří. Zajícem.

ČTĚTE TAKÉ: Slováci v generálce na Čechy utrpěli výprask v Anglii 

Foto: Robert Sedmík