Tu stavbu nelze přehlédnout, protože je výjimečná. Honosí se mnoha rekordními údaji, zdá se být nedostižná ve své variabilitě, ale současně je v mnohém i nečekaně střídmá ve srovnání s nejmodernějšími fotbalovými chrámy v Británii. To všechno představuje mnichovská Allianz Arena, v níž svedou čeští fotbalisté ve středu večer další díl svého postupového boje o účast na mistrovství Evropy.
Tu stavbu zná i mnoho Čechů, kteří cestují na jih Evropy za odpočinkem. Kolem mohutného kolosu vede jeden z hlavních evropských dálničních tahů, který pokračuje přes Rakousko do Chorvatska a Itálie.
Na první pohled je to mohutná nafukovací hala, která vznikla jen několik set metrů od obrovské mnichovské skládky odpadů. Právě vzdušná architektura je jednou z výjimečností stadionu, jehož obvodový plášť je tvořen z dutých polštářů vyrobených ze speciální fólie. Celkem jich bylo na stavbu potřeba 2760. Mají rozdílné rozměry, jsou nehořlavé a propouštějí UV paprsky. Díky tomu jsou odstraněny potíže s růstem trávy, jaké mají podobné komplexy v Amsterdamu či Hamburku.
UFO září do dálky
Další zvláštností je, že v celém obvodu jsou barevné zářivky, a tak je mnichovské UFO, jak se začalo stavbě přezdívat, pokaždé nasvíceno jinak. Při zápasech Bayernu červenou, při duelech Mnichova 1860 modře. V úterý, den před utkáním národního týmu, byl stadion osvětlen bíle.
Výstavba trvala tři roky a přišla v přepočtu na zhruba jedenáct miliard korun. Dalších šest miliard si vyžádaly náklady na dopravní infrastrukturu - zmodernizovaný dálniční obchvat nebo prodloužení metra, kterým může za hodinu odjet 21 tisíc lidí.
Na stadion se vejde včetně míst ve 106 luxusních lóžích téměř 70 tisíc diváků. Nechybějí tři dětské koutky, dva fanshopy a síť restaurací. V bezprostředním okolí je 11 tisíc parkovacích míst pro osobní auta a 350 autobusů.
Problematická doprava
Zatímco zvenčí i svými parametry je Allianz Arena netypická, uvnitř tak výjimečná zase není. Například dortmundský stadion působí díky své vyšší kapacitě a kolmým tribunám monstrózněji. "Snad jen ta tři mnichovská patra v hledišti působí silným dojmem, ale jinak je to jako jinde," tvrdí český reprezentační záložník David Jarolím, který zde hrál už třikrát a dvakrát se tu radoval z výhry.
Šedivé hlediště skutečně ničím zvláštním neupoutá, ale diváci při první návštěvě minimálně jednu zvláštnost poznají na vlastní kůži. Na klubové zápasy zde není potřeba hotovost - speciální kreditní kartu si musí fanoušek dobít předem a pak za služby uvnitř arény platí výhradně tímto způsobem. Z pohledu pořadatele to má dvě výhody: platby a tím i prodej se zrychlí, navíc může dopředu počítat s vysokými částkami.
Ani němečtí diváci na to nebyli navyklí, a tak prý před prvním zápasem vypukl uvnitř parkovišť dopravní chaos. Za parkovné se totiž platí také kartou a řada návštěvníků ji ještě neměla k dispozici.
Právě doprava dělá návštěvníkům starosti dodnes i kvůli tomu, že při stavbě nebylo povoleno více přivaděčů k sousední dálnici. Proto tisíce automobilů musí využívat pouze jednu příjezdovou silnici, což přináší značné komplikace a nekonečné kolony.
Záchrana před krachem
Tradiční německá důslednost občas selže i jinak. Stadion z velké části financovala společnost Allianz, která si tak na desítky let zajistila jméno v názvu stadionu, společně s oběma mnichovskými kluby. Jenže šéfové Mnichova 1860 byli obžalováni z machinací při výstavbě. Méně bohatý klub se pak ocitl ve vážných finančních potížích, z kterých mu před rokem pomohl konkurent: odkoupil jeho podíl na stadionu a tím ho zachránil před krachem. Vlastnický podíl může v budoucnu znovu získat ve splátkách.
Ještě nějaký čas po otevření arény přicházel provozovatel stadionu na nedostatky, které musel za pochodu řešit. Traduje se například, že pro předsedu FIFA Seppa Blattera musela dodatečně být vybudována speciální toaleta, kam se nedostanou ani návštěvníci VIP prostorů.
Foto: Robert Sedmík
